Na konferenci americké Společnosti pro neurologii seznámil Pyter publikum s experimentem, při kterém se snažil určit, jestli „zkrácený “ den zvyšuje u křečků náchylnost k „depresím“ a úzkostnému chování.
Zjistil, že po několika týdnech pobytu v „zimních“ světelných podmínkách se v chování křečků projevily statisticky patrné změny. Křečci například „ztratili odvahu“: trávili více času u kraje boxu, kde se cítí bezpečněji než ve středu.
Také ztráceli chuť k jídlu a pití. Depresivní křečci pijí méně cukrového roztoku, který je jinak jejich oblíbeným nápojem.
Podle Pytera jde o podobné postupy, jakými farmaceutické společnosti zjišťují účinek antidepresiv na pokusná zvířata.
Výzkumníci z Ohia chtěli výzkumem křečků přispět k poznání lidských sezónních poruch. Výsledky hlodavců a lidí totiž podle nich vykazují jisté podobnosti.
U křečků i lidí například podle Pytera trpí depresemi více příslušnice ženského pohlaví. Křečci i lidé narození v době nedostatku světla trpí úzkostmi častěji než ostatní.
Jejich sklony k depresím však „značně ustoupily, když byli v dospělosti v prostředí s dostatkem světla“, říká Pyter. Novému křečkovi tedy přisviťte. Není to stoprocentně vědecky dokázáno, ale nejspíš pomůžete jemu i sobě.
