Její počty se zřejmě v posledních pár letech stabilizovaly, ale za posledních 40 let počet Grévyho zeber poklesl o více než 80 procent. Odhaduje se, že dnes žije necelých 2500 kusů, zatímco koncem 70. let to bylo 15 tisíc kusů.
Lov byl dlouho jedním z hlavních důvodů poklesu její populace, uvádí Nadace pro zebru Grévyho. Zebra Grévyho byla až do roku 1977, kdy Keňa její lov zakázala, vyhledávanou kořistí pro svou kůži.
Vyhledávána je rovněž pro své maso, které některé kmeny na severu Keni považují za delikatesu, ačkoli pro jiné je konzumace zebry tabu.
Zebra GrévyhoZebra Grévyho dříve žila na území Somálska, Eritreje a Džibuti, dnes se její výskyt omezuje jen na sever Keni a na malé území v Etiopii. "Ze všech afrických savců je tento druh jedním z těch, jejichž demografické rozložení je silně omezeno," uvádí Mezinárodní unie pro zachování přírody (UICN).  Zebra Grévyho, jejíž název pochází od jména francouzského prezidenta Julese Grévyho (stál u moci v letech 1879-1887), který ji dostal darem od habešského císaře, je dnes vzácná. Pro srovnání: obecné zebry je asi 660.000 kusů. Žije od jižních oblastí Jižního Súdánu a Etiopie až po Jihoafrickou republiku. |
Dnes je však také obětí toho, že se stále vzácnějšími stávají pastviny a zdroje vody. Od těchto zdrojů podle nadace vytlačuje zebru dobytek, zejména v období velkého sucha.
Keňa se může pochlubit jedním z největších demografických růstů ve světě. Demografický růst vede stále větší počet lidí k tomu, aby se usazovali na půdě bohaté na vodu a pásli zde svá stáda.
Zebra přišla o své přirozené prostředí
Zebra Grévyho může na rozdíl od své příbuzné zebry obecné, která musí pít denně, vydržet bez vody až pět dní, přesto však zaplatila těžkou daň za nedávná sucha v regionu.
"Hlavní hrozbou je dnes to, že zebra přišla o své přirozené prostředí. Lidé se usazují všude a všude pasou dobytek," vysvětluje jeden z představitelů Nadace zebry Grévyho Peter Lalampaa.
"Školy rostou jako houby po dešti a chovatelé dobytka, kteří dříve kočovali, se usazují, tedy se stává problémem nedostatek pastvin," uvádí v rezervaci West Gate na severu Keni, kterou v roce 2004 založili členové kolektivní farmy, aby zde rozvíjeli turistiku a podporovali ochranu životního prostředí.
"Dožijí se zebry našich vnuků?"
"Chlapci mívali ve zvyku považovat zabíjení mladých hříbat za hru a lovili zebry, aby chránili pastviny pro svá zvířata," vysvětluje mladý pastevec Muriankan Lalampaa v osadě obehnané ostnatým drátem, kde vesničané žijí se svými kozami, osly a velbloudy.
Postoj vůči zebře Grévyho se však mění, říká, zejména díky ziskům, které má farma z turistických aktivit. Některé rovněž zaměstnává Nadace pro ochranu zeber.
Podle George Anyona, styčného důstojníka pověřeného zebrou Grévyho v keňském Úřadu pro faunu, je konflikt mezi lidmi a divokými zvířaty plodem chybného řízení, nikoli nedostatku půdy.
"Kdybychom vše správně organizovali, měli bychom pozemků dostatek," prohlašuje. "Přál bych si, aby moji vnuci mohli také zebru Grévyho vidět. Pokud ne, budeme jim muset říci, že jsme měli zebry Grévyho a že jsme je vyhubili," dodává.
