130 let
Prasečí král měl buddhistický pohřeb.

Prasečí král měl buddhistický pohřeb.

Prasečímu králi uspořádali v Číně buddhistický pohřeb

Magazín
  •   7:00
WEN-ČOU - Majestátní buddhistická pohřební ceremonie se konala v chrámu v čínském městě Tchaj-šun v provincii Če-ťiang. Nejednalo se ale o člověka, kdo byl ukládán k poslednímu odpočinku. Obřad se konal na počest proslulého "prasečího krále" z nedaleké vesnice, napsal zpravodajský server Hunan online.

Majestátní buddhistická pohřební ceremonie se tento týden konala v chrámu v čínském městě Tchaj-šun v provincii Če-ťiang. Nejednalo se ale o člověka, kdo byl ukládán k poslednímu odpočinku. Obřad se konal na počest proslulého "prasečího krále" z nedaleké vesnice, napsal zpravodajský server Hunan online.

Desítky dobrovolníků se zapojily do omývání a přípravy obrovského prasete před chrámovou ceremonií, která podle buddhistických rituálů zahrnovala i zpěvy vyzývající ke spáse. Před pohřbem musela být urychleně zbudována schránka s ledem, která zabránila rozkladu vepře.

Podle čínských médií čuník, který uhynul ve věku devíti let, měřil 2,45 metru na délku, byl 1,25 metru vysoký a vážil 1,1 tuny. Jeho příběh začal v roce 2003, kdy místní osamělý stařík Kao Šeng-tchuo donesl domů malé prasátko. V té době vážilo 45 kilogramů. Kao počítal s tím, že ho vykrmí a za rok nebo dva prodá, aby vydělal nějaké peníze. Postupem času si prý ale prase oblíbil a nedokázal se s ním rozloučit.

"Dával jsem mu ženšen, odvar z jeleních parohů, kokakolu nebo rýžovou pálenku, prostě cokoli, co jsem sám jedl nebo pil," řekl Kao. Prasečí apetit ale neustále rostl, až Kao nebyl schopen starat se o mohutné zvíře. Odmítl nabídky poslat vepře k řezníkovi, a nakonec vesničané pomohli přepravit prase do nedalekého buddhistického chrámu.

Vepř si žil jako prase v žitě

Krmit čím dál tím žravějšího vepře se ovšem ukázalo být i nad možnosti chrámu. Naštěstí v té době už byl "prasečí král" tak slavný, že se na něj jezdili dívat lidé z celé Číny a pravidelně ho natáčely televizní stanice.

Chrám tak mohl vedle chléva umístit kasičku na milodary, díky nimž si vepř žil jako prase v žitě. K snídani dostával rýži a k večeři čerstvou zeleninu. A každé dopoledne přesně v devět měl na svačinu několik kilogramů ovoce.

Když uhynul, radili se představitelé chrámu a vesnice, jak se co nejlépe rozloučit se slavným vepřem. Návrh na jeho vystavení ve skleněné rakvi byl zamítnut jako příliš nákladný. Místo toho byl vybrán druhý nejlepší návrh - pohřbít prase s buddhistickými poctami a na jeho památku vztyčit sochu v životní velikosti. A doufat, že i ona bude mít přitažlivost pro turisty.

Autoři: Lidovky.cz, ČTK
Témata: Čína, Če-ťiang