Století velkých zámořských objevů otevřeli z hlediska Evropy Portugalci, zejména princ Jindřich Mořeplavec, který neúnavně vysílal koráby podél Afriky. V roce 1418 nejprve Portugalci objevili Madeiru, o 12 let později Azory a následně se jim podařilo přistát také u ostrovů Zeleného mysu (Kapverdy). Poté, co janovský mořeplavec ve službách španělských králů Kryštof Kolumbus v roce 1492 objevil tzv. nový svět (tedy Ameriku), odstartovala rozsáhlá evropská kolonizace kontinentu s cílem dosáhnout ekonomického a politického vlivu na nově objevených územích. Španělské conquistadory lákalo pohádkové bohatství, hlavně zlato Aztéků, kteří do středu Mexika přišli ve 12. století.
Ruský kapitán narazil s lodí do silničního mostu, údajně byl opilý |
Cortés se narodil v roce 1485 (přesné datum není známo) ve španělském Medellínu. Vystudoval práva a již od roku 1504 žil na ostrově Hispaniola, první evropské kolonii v Novém světě, kde se zúčastnil několika výprav proti indiánům. V roce 1511 pomohl guvernérovi Diegovi Velázquezovi s obsazováním Kuby a byl za to jmenován starostou města Santiago de Cuba. Poté, co byl objeven poloostrov Yucatán, vydal se na toto území Cortés s výpravou čítající 11 lodí a 4. března 1519 přistál u mexických břehů a dobyl město Tabasco. Od místních obyvatel se dozvěděl o Montezumovi II., vládci velké říše Aztéků sahající od Atlantiku až k Pacifiku.
Do centra Montezumovy říše se Cortésovo vojsko vydalo v srpnu 1519, po šarvátkách s Aztéky dobylo území Tlaxcaly a Choluly. V listopadu již Španělé stáli spolu s tlaskalskými indiány před branami hlavního města Tenochtitlán, kde žilo na 300 000 lidí. Montezuma II. uvítal Cortése bohatými dary, ale udělal fatální chybu, když ho vpustil do města a ubytoval ve svém paláci. Španělé byli fascinovaní velikostí města, jeho výstavností i čistotou, což povzbudilo jejich touhu po moci a bohatství.
Vandalové zaútočili na kostel v Dublinu. Utrhli hlavu jedné z mumií a ukradli ji |
„Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl zemi jako nějaký sedlák, přijel jsem, abych získal zlato,“ hlásal muž, jehož Aztékové zprvu považovali za boha Quetzalcoatla a hostili jej tehdy exkluzivním nápojem - čokoládou.
Cortésovi se podařilo lstí Montezumu II. zajmout a jeho nejbližší spolupracovníky upálit. Poražený aztécký vládce pak byl donucen uznat nadvládu Španělska a přísahat věrnost španělskému králi Karlovi V. Cortés se ale musel na jaře 1520 bránit trestné výpravě, kterou proti němu vyslal jeho dřívější spojenec Velázquez. V době Cortésovi nepřítomnosti vypuklo v Tenochtitlánu povstání, při kterém byl v červnu 1520 Montezuma II. zabit. Španělský vojevůdce ztratil značnou část svého vojska, výzbroje i získaného majetku a byl donucen z hlavního města uprchnout. V Tlaxcale se mu však podařilo doplnit a znovu zformovat bojeschopnou armádu, takže v srpnu 1521 Tenochtitlán opětovně dobyl a svrhnul nového panovníka Cuauhtémoce.
Na neštovice zemřelo asi 22 milionů domorodců
Původní obyvatelstvo na území říše v době dobývání španělskými vojsky decimovala také epidemie neštovic. Na ni zemřelo podle odhadů asi osm milionů ze zhruba 22 milionů domorodců. Následně udeřila další krvácivá nemoc domorodého původu, podle vědců zřejmě druh salmonely.
Na místě sídla aztéckého vládce nechal Cortés vystavět palác, ze kterého prakticky neomezeně vládl, byl totiž králem Karlem V. jmenován guvernérem Nového Španělska. „Své“ území Cortés trvale opustil v roce 1541. Zemřel ve Španělsku 2. prosince 1547 prakticky bez prostředků na zánět pohrudnice. Pohřben byl v chrámu Ježíše Nazaretského v Mexiku, jeho ostatky se ale v roce 1823 ztratily.
Cortésovy osudy připomíná také historický román Dobyvatel českého spisovatele Ivana Olbrachta, který vyšel v roce 1947.
