Vyhlazovací tábor poblíž východopolské vesnice Sobibor nechali nacisté vybudovat na jaře 1942. Vznikl v rámci Operace Reinhard, jak se nazýval plán na likvidaci polských židů. Kromě nich se v této "továrně na smrt" ocitli také židé z Německa, Rakouska, Česka či Slovenska.
Na jaře 1943 začal mezi vězni vznikat plán revolty pro případ, že by se Němci rozhodli tábor i s jeho nedobrovolnými obyvateli zlikvidovat. V té době navíc do Sobiboru dorazila skupina vojenských zajatců z Minsku, kteří měli potřebné zkušenosti z bojů na východní frontě.
Díra v plotě
Revolta propukla 14. října 1943 odpoledne v krejčovské dílně, jejíž pracovníci se lstí zmocnili pistole jednoho z Němců. Posléze povstalci zabili několik dozorců, ale zmocnit se hlavní brány tábora, jak plánovali, se jim nepodařilo. Místo toho se vězni vydali na útěk dírou v plotě.
Zhruba třem stovkám uprchlíků se i přes palbu strážných a výbuchy nášlapných min podařilo doběhnout do nedalekého lesa. V následujících dnech byla řada z nich chycena a na místě zastřelena. Podle stránek Muzea bývalého vyhlazovacího tábora Sobibor se konce války dožilo pouze 46 osob, jež se do masového útěku zapojily.
Po vzpouře se německé orgány rozhodly tábor v Sobiboru zničit. Podle údajů sobiborského muzea zemřelo v táboře za celou dobu jeho existence 170 až 250 tisíc osob.
