Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem ještě v Řecku za deset let, co tady žiji, nepotkala Řeka, který by něco plánoval či se jen tak zabýval svou budoucností.
Snad je to pověrčivostí, že se něco zlého stane a jeho plány se pokazí. Nevím. Možná je to tím, že se nechávají vést vírou, že jim Bůh ve všem pomůže. Nebo jim prostě stačí být a být šťastný - což, jak všichni víme, se obejde bez velkého přemýšlení.
Dalším vysvětlením pro jejich spoléhání se na osud může být také stále ještě přetrvávající víra v sudičky, takzvané mires, které je provázejí od dávné historie a mají za úkol předurčit životní dráhu člověka. Proto, když se narodí dítě, přichystají na první noc různé laskominy. Je to občerstvení pro sudičky, aby se zdržely u novorozeněte co nejdéle a připravily mu tak co nejlepší osud.
Odpočívat? Až na onom světě...
Příznaky pověrčivosti jsou tu ostatně vidět na každém kroku. Ráno, když jedu do práce autobusem, se všichni pasažéři při každém míjení kostela křižují. Neprosí ale o větší výplatu nebo výhru v loterii. Děkují, že se ráno probudili, zdraví a spokojení. Nepřijde mi to zvláštní, spíš uklidňující. Je to takové připomenutí, že stojí za to těšit se ze života, ať je, jaký je.
Snad je to pověrčivostí, že se něco zlého stane a jeho plány se pokazí. Nevím. Možná je to tím, že se nechávají vést vírou, že jim Bůh ve všem pomůže. Nebo jim prostě stačí být a být šťastný - což, jak všichni víme, se obejde bez velkého přemýšlení.
| Co si ještě můžete přečíst ve středečním Relaxu. |
|
Vaření jsou kouzla a čáry |
Dalším vysvětlením pro jejich spoléhání se na osud může být také stále ještě přetrvávající víra v sudičky, takzvané mires, které je provázejí od dávné historie a mají za úkol předurčit životní dráhu člověka. Proto, když se narodí dítě, přichystají na první noc různé laskominy. Je to občerstvení pro sudičky, aby se zdržely u novorozeněte co nejdéle a připravily mu tak co nejlepší osud.
Odpočívat? Až na onom světě...
Příznaky pověrčivosti jsou tu ostatně vidět na každém kroku. Ráno, když jedu do práce autobusem, se všichni pasažéři při každém míjení kostela křižují. Neprosí ale o větší výplatu nebo výhru v loterii. Děkují, že se ráno probudili, zdraví a spokojení. Nepřijde mi to zvláštní, spíš uklidňující. Je to takové připomenutí, že stojí za to těšit se ze života, ať je, jaký je.
