Průvodce anticestovatele

Jednou z populárních příruček je americký bestseler nazvaný „100 věcí, které byste měli před smrtí zažít“ (100 Things To Do Before You Die). Dave Freeman, spoluautor knihy, jejíž podtitul zní „Světové události, které prostě nesmíte zmeškat“ shodou okolností nedávno zemřel poté, co upadl ve svém bytě a uhodil se do hlavy. A možná, že právě předčasné úmrtí sedmačtyřicetiletého dobrodruha, jehož filozofií bylo prožívat každý den, jako by byl ten poslední, přimělo jiného autora napsat příručku stejného žánru, ovšem ve zcela opačném duchu.

Britský autor a televizní producent Richard Wilson vydal jedinečného průvodce pro cestovatele, v němž především doporučuje, aby lidé nepropadali šíleným nápadům a zůstali raději „sedět doma na zadku...“ informoval deník The Daily Telegraph.

Kniha nazvaná „101 věcí, které byste před smrtí neměli dělat“ (101 Things Not To Do Before You Die) naznačuje, že mnohé z dobrodružných cest a zážitků, po kterých lidé touží, končí zklamáním, nebo něčím daleko horším.
Svérázným průvodcem se Wilson pokouší postavit na hlavu celý v posledních letech oblíbený fenomén nevázaného dobrodruha a multikulturně založeného světoběžníka. Snaží se rozvrátit mýty o tom, že by byl svět plný míst, která „prostě nelze nevidět“, a také o tom, že by si lidé některé zážitky „za žádnou cenu nesměli nechat ujít“.

Bungee je bláznivý nápad
V jedné z kapitol své knihy Wilson píše:„Rada pro kohokoliv, kdo se chystá na cestu do Thajska, je velmi jednoduchá. Než vyrazíte, vyberte některou z vašich pěkných fotografií. Nejlépe když to bude nějaká fotografie z večírku, na které se smějete a užíváte si radosti ze života. Noviny ji totiž budou potřebovat, aby vhodně dokreslily článek o vaší tragické smrti.“

V optimisticky laděné a populární příručce od Davea Freemana by čtenáři našli například popud k dobrodužným zážitkům, jakými jsou australské noční surfování bez plavek, účast na festivalu marihuanové sklizně v Amsterodamu, či dokonce několikadenní závod v pochodu pouští.
Nejen že se Richard Wilson naproti tomu snaží čtenáře odvrátit od bláznivých nápadů typu bungee jumping, ale také varuje před samoúčelným navštěvováním opěvovaných památek a takzvaných divů světa.

O pyramidách v Gíze například říká: „Velké zklamání je, že se nacházejí vedle odpudivých předměstí Káhiry. Je to, jako byste sjeli z birminghamského městského okruhu a měli obdivovat babylonské visuté zahrady.“

Na účet oblíbených výprav Britů na Machu Picchu píše: „Je to šest tisíc mil daleko - to znamená dvanáct trombotických hodin v letadle, následovaných jízdou autobusem s pocitem prasklého močového měchýře a to vše v doprovodu otravné mládeže, která chce cestovat, než nastoupí na vysokou školu. Jakkoliv nádherný je výhled na konci, jsem si jist, že nestojí za takové mučení. Krom toho jej můžu vidět v televizi.“

Přívalová vlna adrenalinu
Stovkou věcí, které bychom měli zažít, chtěl Američan Dave Freeman připomenout, že člověk nežije věčně a že by neměl svůj čas promarnit vysedáváním u televize. Svou publikací z roku 1999 však vyvolal přívalovou vlnu populárních knížeček vybízejících čtenáře k všemožným adrenalinovým zážitkům. Se stovkou věcí, které bychom dělat neměli, Richarda Wilsona, možná přívalová vlna opadá.