S polštářem v ringu

Profesionální bojovnice s polštáři se během jediného roku staly hitem, který teď expanduje z kanadského Toronta do New Yorku.

V pátek se na americký debut zápasu Ligy polštářových bitev (PFL) přišly podívat stovky lidí. „Vymlátily jsme ze sebe duši a nakonec jsme se tomu společně zasmály,“ popsala utkání jedna ze zápasnic. „Většina diváků nejspíš zpočátku očekává přehlídku sexy holek ve spodním prádle, ale pak zjistí, že je to skutečný nářez.“

Sport, který se dříve jevil jako o něco málo kultivovanější variace na ženské zápasy v bahně, si získává stále více příznivců a zdá se, že se brzy stane oblíbenou zábavou žen, které se chtějí vyřádit.

Zatím má PFL dvaadvacet oficiálně zaregistrovaných zápasnic. Je mezi nimi modelka, číšnice i novinářka z ekonomické rubriky. Shodují se, že ačkoliv se vzájemně přátelí, v ringu jdou veškeré ohledy stranou - a to přesto, že se liga pyšní mottem „Per se jako holka“.

Jednotlivá kola trvají pět minut. Vítězí účastnice, která dokáže přitlačit soupeřku na podlahu nebo ji uhodit polštářem tak silně, že se udeřená žena vzdá. Zápas soudcuje mužský rozhodčí, který bdí nad dodržováním jednoduchých pravidel.

Některé pokyny pro soutěžící jsou opravdu úsměvné: ženy například mají přísně zakázáno nacpat si do polštáře cihlu nebo se chovat „drze, obscénně či vyzývavě“.

PFL používá pouze polštáře z umělých vláken, protože se ukázalo, že náplň z peří se při úderech usazuje ve spodní části polštáře a rány potom hodně bolí.

Liga polštářových bitev se zrodila v hlavě příležitostného bubeníka Staceyho Case. Když hrál v roce 2005 na silvestrovském koncertě, dvě tanečnice předváděly na pódiu jako součást svého výstupu i polštářovou bitvu. Case si s překvapením všiml, že ženská část obecenstva začala tanečnice mocně povzbuzovat. Napadlo ho zeptat se divaček, jestli se ke rvačce nechtějí přidat, a setkal se s nadšenou odezvou.

„Bylo to vážně zábavné - ony se doopravdy praly! Ráno jsem se vzbudil, říkal si, jak to vypadalo úžasně, a pak mě napadlo organizovat takové bitky pravidelně.“

„Když jsem odcházela ze zápasu PFL, přistihla jsem se, jak přemýšlím o tom, že bych někomu ráda ubalila pořádnou ránu polštářem,“ rozplývá se nadšením nad novým „sportem“ jedna z mnoha torontských fanynek. Méně unešený byl kanadský sportovní novinář, který o PFL napsal čtenářům: „Nechám na vašem úsudku, zda jde o postmoderní ironii nebo naopak o něco, co posouvá ženy zpátky o dobrých čtyřicet let.“