Sám si postavil loď, teď na ní zdolá oceán

Stejný nápis na sobě nesou například automobily navádějící letadla na letištích. Tvůrce přiznává, že jménem chce poškádlit další účastníky prestižního závodu napříč Atlantským oceánem Transat 6,50, do kterého se hlásí. Ale nikoli do toho, který startuje na konci letošních prázdnin, ale až do dalšího ročníku. „Loď musíme nejdříve vyzkoušet, odladit, připravit. A zdolat kvalifikační závody,“ svěřil se Milan Koláček po víkendovém křtu plavidla.

Kdo je Milan Koláček Strojní inženýr Milan Koláček, který 17. července oslaví třicetiny, se věnuje námořnímu jachtingu mnoho let. V roce 2000 spolu s posádkou na lodi Elan 31 zvítězil v Niké Cupu, mistrovství České republiky v Offshore jachtingu. Od té doby opakovaně stanul na stupních vítězů mezinárodních závodů. V roce 2005 Milan studoval v Irsku, kde také na vodu nezapomněl. V roce 2007 odešel na Nový Zéland do loděnice Cookson Boats, kde pracoval například na jachtě Open 60 Pindar, navrhovaná Juanem Kouyoumdjianem. Od loňského roku staví u Brna svou vlastní loď. Zdroj: www.milan-transat.eu

Loď na délku měří jen 6,5 metru a je nejmenší, jaká může závodit. Její stěny tvoří, zjednodušeně řečeno, asi patnáct milimetrů tlustý speciální papír připomínající včelí plástev. Ten tvůrce plavidla potáhl speciální vrstvou s karbonovými vlákny, zajišťující pevnost stěn. Díky tomu je loď neobyčejně lehká, byť k jejím 350 kilogramům bude potřeba dát do jejích útrob přibližně stejné množství zátěže. Speciální bude i stěžeň, který má po upevnění měřit více než jedenáct metrů, ale vážit pouhých třináct kilogramů. Má nést na 120 metrů čtverečních plachet. Díky nízké hmotnosti tak bude plavidlo po hladině klouzat rychleji než jeho těžší a robustnější „příbuzní“.
Loď sice Milan Koláček sestavil podle návrhu francouzského designéra Samuela Manuarda, ale ve výsledku je jeho dílem. Muž, který je profesí strojní inženýr, věnoval plavidlu tisíce hodin práce. A s ním i jeho rodina a přátelé. I když podobnou technologii používají konstruktéři vozů formule 1, on musel dořešit spoustu drobností v domácích podmínkách. Na rozdíl od kolegů z mořských zemí neměl ani výhodu obří vodní plochy pod okny – loď sestavoval v někdejší těžební hale zrušeného dolu Ferdinand v Babicích u Rosic na Brněnsku a mořskou vodu okusí teprve příští týden, až ji na speciálním přívěsu převeze do Francie.

Pokud pořadatelé Milana Koláčka do závodu připustí, čeká ho nejméně dvacet dnů a nocí osamění. Závod startuje ve francouzském La Rochelle a s jedinou povinnou zastávkou na Madeiře musí jeho účastníci doplout až do brazilského přístavu Salvador da Bahia. Délku ovlivní počasí i mořské proudy, ale podle všeho přesáhne osm tisíc kilometrů. Organizátoři na každé plavidlo umístí přístroj, který bude hlásit jeho polohu a který také v případě nutnosti umožní ohlásit tíseň a vzdát se účasti v soutěži. Závodníci budou pod velkým psychickým tlakem, spát budou jen po desítkách minut. „Jeden z mořeplavců v minulých ročnících psychicky nevydržel, měl halucinace, zdálo se mu, že je u břehu, a vystoupil z lodi uprostřed oceánu. Naštěstí byl připoutaný, takže se ve vodě probral a dostal zpět,“ dodává Koláčkova přítelkyně Zuzana Navrátilová.

Těch, kteří stále dobrodruha od záměru odrazují, je dost. „Říkala jsem, ať ho teď prodá, ale chce to vyzkoušet,“ přiznává dobrodruhova matka. Na stavbu lodi a závod padne Koláčkovi většina úspor, které si vytvořil. Částku raději nechtěl upřesnit. Doufá ale, že uspěje a v Brazílii si některý z odborníků či nadšenců jeho loď vyhlédne a bude o ni mít zájem. V opačném případě pojede domů složená uvnitř některého ze zaoceánských parníků. Pokud bude jeho provozovatel účtovat za hmotnost přepravovaného nákladu, asi bude zaskočen.