Brazilský karneval. Čas nákupů, jídla a pití |
Neboť ti, kdo chtěli v čase epidemie koronaviru zachovat sambu při životě, se museli přizpůsobit, aby měli opět publikum a příjmy.
„Nehrajeme už kolem barových stolků, ale na scéně před publikem,“ vysvětluje dvaašedesátiletý Moacyr Luz, který před 15 lety založil slavnost Samba do Trabalhador, na níž se může vždy v pondělí odpoledne sejít až 1500 lidí.
Podle tohoto skladatele, který pro svůj hudební styl patří mezi nejuznávanější v Brazílii a jehož poslední CD bylo nominováno na Grammy Latino-2020, je samba bez posluchačů jako fotbal bez diváků.
  |
„Samba trochu ztrácí ze své přirozenosti, ale nemůže zahynout. Prožívá změnu,“ myslí si Luz.
Po více než sedmi měsících pauzy bez publika, kdy skupina hrála jen příležitostně na internetu, začala nyní s koncerty v klubu příhodně nazvaném Renascença (Obroda).
Právě v tomto malém podniku v severní části Ria hudebníci nechávají rozeznít nástroje typické pro sambu, jako je pandeiro (typ bubnu) nebo cavaquinho (malý smyčcový nástroj).
Zatímco se před příchodem pandemie za jejich zvuků tančilo, dnes tu malé skupinky lidí posedávají u plastových stolků. Rezervovali si na internetu některá ze 300 povolených míst, o něž byl nebývalý zájem.
U vstupu do klubu se každému povinně měří teplota a mezi stolky je možné se pohybovat jen s rouškou.
Ztratili jsme fyzický kontakt, myslí si o covidové sambě její příznivci
„Dříve se lidé mačkali kolem hudebníků. Za nové situace jsme ztratili fyzický kontakt. Dříve jsme byli tak blízko hudebníkům, že jsme se cítili jako součást jejich tělesa,“ říká Dalia Melová, která sem přišla se svým manželem. „Důležité je ale to, že se samba vrátila,“ dodává.
V červnu město Rio povolilo postupné obnovování aktivit. Avšak koncerty začaly jako poslední, a to za podmínky, že počet diváků bude z 50 procent omezen a že se na nich nebude tančit.
To ovšem nezabránilo milovníkům samby zpívat z plna hrdla písně Moacyra Luze a přitom popíjet a chroustat krokety z tresky či jiné pochutiny.
„Samba je součástí brazilské kultury. Znamená tolik dobrých věcí: pospolitost, udržování tradic. Přináší nám nezměřitelnou radost,“ vysvětluje další návštěvnice Samba do Trabalhador Cristina Barretová.
„Být tady je skvělé pro duševní zdraví. Je to potrava pro naši duši, abychom mohli všemu bezpečně čelit,“ dodává.
Ve státě Rio de Janeiro, kde žije asi 17 milionů obyvatel, zemřelo od března na covid-19 více než 20 000 osob. V metropoli sice nyní registrují pokles úmrtí, přesto tu denně s covidem umírá v průměru 37 lidí.
Pro Moacyra Luze znamená pandemie ztráty, zejména poté, co v květnu zemřel na covid-19 skladatel Aldir Blanc. „Naučili jsem se ztrácet: přišli jsme o naše široké publikum, o turné, ztratil jsem svého hlavního partnera, s nímž jsem složil přes 100 písní,“ poznamenává trpce Luz.
„Mým největším přáním je, abych mohl zase otevřít náruč, abych se nemusel obávat projevit své city,“ říká.
Pandemie jeho tvorbu neudusila. Naopak mu umožnila napsat v posledních měsících tři desítky nových písní. Vím, že všechny tyto zmatky zase pominou, praví se v jedné z nich.
