Dvaatřicetiletou učitelku francouzštiny Hanku Dejmkovou učila háčkovat babička. Hanka byla ještě malá a moc jí to tehdy nešlo. Před časem si ale k háčkování našla znova cestu. „Potkala jsem jednu příbuznou, která háčkovala čepice, a napadlo mě, že bych to mohla taky zkusit,“ vypráví Hanka. Mezi vyučováním a odpolední poradou si zaběhla do obchodu, koupila přízi a háček, a než skončila porada, měla uháčkováno. „Čepice to ještě nebyla, ale netrvalo dlouho a zvládla jsem ji,“ říká.
BYZNYS ŽIJE: Šály, čelenky, svetry. Ve firmě Kama si přejí tuhou zimu |
Později už si kromě čepic a dek začala troufat i na hračky, třeba na velké háčkované medvědy. Přízi a háček vytahovala nejen doma, ale i ve vlaku, když jezdila ráno do práce z Neratovic do Prahy a odpoledne zpět. „Ve vlaku si ke mně často sedaly babičky, ptaly se, kde jsem se to naučila, a byly nadšené, že se i dnes mladí věnují ručním pracím.“
Pánské hladce a obrace
Jedna věc se ale změnila. Jehlice, háčky a šicí stroje neberou do rukou pouze ženy, ale i pánská část populace. To bylo dřív téměř nemyslitelné – muži v papučích, s klubíčkem vlny a jehlicemi by byli vnímáni jako zženštilí. Z nedávného průzkumu řetězce KiK vyplynulo, že pletení se věnuje aktivně 18 procent Čechů. Jde sice převážně o ženy, ale k tomuto koníčku se hlásí i tři procenta mužů.
„Pletaře tu sice žádného nemáme, ale chlapů, kteří se u nás učí šít, máme několik. Šijí si pro radost, například dobové kostýmy. Jeden se zas domluvil s manželkou, že by se jeden z nich měl na učit s šicím strojem, aby si doma mohli sami upravovat oblečení a nemuseli to nikam vozit. Nakonec padla volba na manžela,“ vypráví Dana Ryglová z Plzně, která se krejčovství věnuje přes dvacet let a kurzy šití a pletení nabízí šest let.
Norská televize vysílá vznik svetru v přímém přenosu |
Světový den pletení
Kdo nevěří, že muži s jehlicemi opravdu existují, může se 18. května porozhlédnout kolem sebe. Koná se totiž Světový den pletení na veřejnosti a zúčastnit se ho chce třeba Přemysl Knap z Prahy, který nejenže plete, ale také háčkuje a paličkuje. Říká, že jde o celoživotní vášeň. Časem začal nabízet své služby na webu a zároveň externě vyučovat ve Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel. Ruční práce nejsou ale jeho hlavním způsobem obživy. „Kdybych se tomu musel věnovat úplně na sto procent a seděl u toho od rána do večera, bál bych se, že by mi z toho vyprchalo to kouzlo, ta relaxace,“ říká čtyřicetiletý Knap.
