Osud vůbec nejstrašlivější potkal cylindry – už totiž nebylo stařičkých mocnářů a vznešených vladařů, kteří by cylindry povznášející hlavy až k samotným nebesům s patřičnou důstojností mohli nosit. Nanejvýš se občas vztyčily na hlavách ženichů, duchovních či truchlících pozůstalých. A tak náš literát vyzval svět k urychlené nápravě.
Karel Poláček rozlišoval klobouky na tvrdé a měkké, přičemž ty tvrdé (takzvané tvrďáky neboli bouřky) se nezdráhal označit za pokrývky hlavy družné a přívětivé, rozhodně politicky korektní, vhodné i k manifestacím a táborům lidu.
Nepřekvapí, že je proto nosívali hlavně politici a organizátoři veřejných akcí, ale rovněž duchovenstvo je mělo ve značné oblibě.
