Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

„Sloni těžko snáší LSD“

Magazín

  10:15
LONDÝN/PRAHA - Šílenci, nebo géniové? V Británii zveřejnili 10 nejbizarnějších vědeckých pokusů.

Sloni foto: Reprofoto

Když se v roce 1962 ředitel zoo v Oklahoma City Warren Thomas přiblížil k slonovi jménem Tusko s injekční stříkačkou plnou LSD, zřejmě si myslel, že velikým dílem přispěje k vědeckému pokroku. Asi za hodinu však slon padl mrtev k zemi. „Zdá se, že jsou sloni vysoce citliví na účinky LSD,“ konstatoval Thomas společně s kolegy.

Přibližně 35 let po ředitelově demisi se vepsal tento pokus do historie vědy tím, že se dostal na první místo v žebříčku deseti nejšílenějších vědeckých experimentů, které zveřejnil britský časopis New Scientist. Zároveň inspiroval autora tohoto seznamu Alexe Boase, aby začal pátrat po dalších podobně kuriózních pokusech a publikoval je v knize „Elephants on Acid and Other Bizzare Experiments“ (Sloni na drogách a další bizarní pokusy). „Začal jsem před lety sbírat příklady kuriózních vědeckých pokusů, když jsem na vysoké škole končil studium historie vědy. Přiznávám se, že jsem k tomu neměl žádný hlubší intelektuální motiv, jednoduše mě tyto experimenty fascinovaly,“ řekl Boas britskému deníku The Times. „Vzbuzovaly ve mě pocity nedůvěry, údivu, znechucení a nejčastěji smíchu. Když se ohlédnu zpátky, možná mají tyto pokusy nějaké hlubší poselství,“ dodal Boas. Nejpřekvapivější na celé věci je asi to, že tyto pokusy nejsou dílem šílených experimentátorů, ale seriozních vědců.

Probouzení mrtvých
Robert Cornish z Kalifornské univerzity v Berkeley se v roce 1930 domníval, že přišel na to, jak přivést mrtvé zpět k životu. Jeho pokus spočíval v tom, že chtěl položit mrtvolu na houpačku, aby jí rozproudil krev a přitom do ní chtěl píchat injekce adrenalinu a látky zabraňující srážení krve. Po údajně úspěšných pokusech s uškrcenými psy našel odsouzeného vězně Thomase McMonigla, který byl ochoten stát se pokusným králíkem. Kalifornie ovšem odmítla vězně propůjčit, protože se obávala, že bude muset vězně osvobodit v případě, že by se pokus zdařil.

Učení ve spánku
V roce 1942 se Lawrence LeShan z akademie ve městě Williamsburg ve státě Virginia pokoušel díky podprahovému vnímání odnaučit chlapce zlozvyku kousání nehtů. Když spali, přehrával jim dokola nahrávku s větou „Moje nehty jsou strašně hořké“. Když se přehrávač rozbil, stál v ložnici chlapců a sám větu předříkával. Zdálo se, že to funguje: do konce prázdnin si 40 procent chlapců přestalo nehty kousat. Boas má však jiné vysvětlení: „Chlapci si patrně řekli, že když si přestanou kousat nehty, budou mít od toho divného člověka pokoj.“

Doktor, který pil zvratky
Stubbins Ffirth z Filadelfie někdy během 19. století přišel s hypotézou, že žlutá zimnice není infekční choroba a rozhodl se to na sobě vyzkoušet. Nejprve si lil zvratky infikovaných lidí do otevřených ran, a potom je dokonce vypil. Neonemocněl jen díky tomu, že se tato nemoc přenáší krevní nákazou - například bodnutím komára.

Krocany vzrušuje hlava krůty
Martin Schein a Edgar Hale z univerzity v Pensylvánii v roce 1960 zkoumali sexuální chování krocanů a zjistili, že vskutku nejsou vybíraví. Modelu krůty postupně odřezávali části těla, dokud krocani neztratili zájem. Když zbyla pouze hlava na tyči, krocani stále jevili známky vzrušení, ovšem tělo bez hlavy je nechalo chladným.

Autor: