130 let
Smrt jako součást života

Smrt jako součást života | foto: Shutterstock

Smrt jako součást života. Poradna Vigvam spouští veřejné kurzy pro děti i dospělé

Magazín
  •   5:03
Dříve byla součástí každodenního života. Dnes je pro nás černou kapitolou, o které se nemluví. O to víc jsme překvapeni, když přijde. Naučme se smrt opět začlenit do našich životů, přijmout ji a mluvit o ní. A naučme to také naše děti.

Jak mluvit s dětmi o smrti?

  • Říkejte vše na rovinu – špatné zprávy se k dětem donesou tak jako tak, je ale lepší být ten, kdo jim vše řekne a popravdě vysvětlí. 
  • Mluvte jasně – nevyhýbejte se slovu smrt. Zlehčující slova jako usnul nebo odešel mohou u dětí vyvolat nečekanou reakci, například strach ze spánku nebo z oddělení od rodiče.
  • Nebojte se pláče – pláč ke smutku patří
  • Akceptuje jejich reakce – děti mají vlastní bezpečnostní obranné mechanismy, proto někdy reagují pro okolí nesrozumitelně nebo zdánlivě nevhodně. Může se objevit smích stejně jako náhlá změna tématu hovoru.
  • Buďte spolu – děti potřebují naši blízkost. Někdy dokáží být smutné jen o samotě, ale i tak potřebují naše obětí a vědomí, že tu pro ně jsme.
  • Ukazujte své emoce – nebojte se před dětmi odhalit své emoce. Pláč a zloba patří k životu stejně jako smích a radost. Důležité je umět své pocity rozpoznat a vypořádat se s nimi.

 S rozvojem medicíny a hygienou na výborné úrovni přišel také vyšší věk dožití a nižší dětská úmrtnost. Smrt se z našich životů vytratila, nepočítáme s ní. Když přijde, jsme zaskočeni a neumíme ji zpracovat. A co neumíme, nepředáme ani svým dětem. Právě děti jsou před smrtí naopak ochraňované v domnění, že by pro ně mohla být příliš psychicky náročná. To může mít za následek nedorozumění, narušení důvěry nebo strach.

„Setkáváme se s případy, kdy rodič v domnění, že dítě uchrání, řekne jen část skutečností a dítě se pak další informace dozví v jiném prostředí, například ve škole nebo od kamarádů, což může narušit důvěru v dospělého, který je v tak náročném období stěžejním bezpečným bodem dítěte,“ vysvětluje Barbora Racková, terapeutka Poradny Vigvam pomáhající rodinám při náhlé smrti blízkého.

Mnohdy se rodiče domnívají, že je dítě příliš malé na určitá témata. Jak tedy na to, abychom ho nevyděsili? „Mluvme o svých pocitech a proč je cítíme. Ptejme se dětí, jak se cítí ony a respektujme, když o svých pocitech nebudou chtít mluvit. Je dobré být připraven na to, že dítě nemusí cítit to samé jako dospělý. Potvrzujme dítěti, že to, co cítí, je s ohledem na situaci v pořádku,“ doplňuje Jan Kaňák, terapeut Poradny Vigvam.

„Pokud se dítěti děje v životě něco tak významného jako je úmrtí rodiče či sourozence, je důležité, aby o tom mohlo mluvit a aby mu byly zodpovídány otázky, které přináší. Pokud se dítě ptá na okolnosti úmrtí a další věci s tím spojené, hledá upřímné odpovědi. Je důležité, aby se pravdu dozvědělo od bezpečné osoby, což je nejčastěji rodič,“ uzavírá Barbora Racková.

Poradna Vigvam nově spouští kurzy pro veřejnost „Jak mluvit s dětmi o smrti“, kde se lidé naučí mluvit o smrti s dětmi otevřeně. Pilotní workshop proběhne v neděli 8. září v rámci Indiánského dne s Vigvamem pro děti. Pro návštěvníky bude na Ladronce 8. září mimo přednášky připravena také indiánská stezka s úkoly, charitativní běh, divadlo a občerstvení.

Vigvam

Poradna Vigvam poskytuje bezplatnou terapii rodinám, kde došlo k nečekané či náhlé smrti. Koncept je unikátní svým zaměřením na rodiny s dětmi, ve kterém se v části terapie jeden z terapeutů věnuje dospělým a druhý dětem. Každý je tak schopný pracovat se ztrátou vlastní rychlostí. www.poradna-vigvam.cz

Autor: ape
Témata: smrt, rodina, Racková