Jejich autor, kreslíř Charles Schulz, tak vytvořil nejdelší autorský literární příběh v lidských dějinách. A taky ho uměl pěkně zpeněžit. První díl komiksu se objevil v tisku 2. října 1950.
Peanuts neboli Buráci se stali jednou z největších hvězd světového komiksu. Celkem bylo uveřejněno 17897 proužků alias stripů. Na vrcholu slávy komiks četlo na 355 milionů lidí v 75 zemích a v překladech do 21 jazyků.
Je také jedinečný tím, že tu vystupují výhradně jen děti a zvířátka. Svět dospělých lze tušit až za hranicí kresby, rodiče či učitelé se objevují jen v reakcích dětí.
Melancholičtí hrdinové
Zároveň to ale není žádná idyla. Hrdinové seriálu - pejsek Snoopy, věčný smolař Charlie Brown se sestrou Sally, ptáček Woodstock a jejich sousedé Linus a intrikánka Lucy - sice působí jako veselé postavičky, jejich skutečné příběhy jsou však prodchnuty jemným a trpkým humorem, vyprávějícím o smůle, deziluzích a osamělosti, zkrátka o realitě tohoto světa.
A to může být jednou z příčin, proč Buráci tolik uchvátili čtenáře. Všudypřítomný pocit ohrožení, nejistoty, osamělosti a melancholie v seriálu totiž není pouhá fikce.
Jak se později ukázalo, Charles Schulz do seriálu vkládal zkušenosti ze svého života. Umělec, známý pod dětskou přezdívkou Sparky, se narodil v roce 1922 v Minneapolisu. Otec ani matka prý nejevili o jeho rané kreslířské pokusy zájem. Navíc jej zdrtila předčasná smrt matky. Celý život jej trápilo, že se "nedožila otištění jediné jeho kresbičky".
Schulze od dětství fascinovaly slavné komiksy 20. a 30. let a odjakživa chtěl taky kreslit. Příběhy psa jménem Spike namaloval v roce 1937 a skicovat nepřestal ani jako pěšák za druhé světové války.
Název komiksu 'Peanuts' autor nesnášel
Po válce začal přispívat do časopisů kreslenými vtipy. Umělecky prorazil s příběhem o dětech, nazvaném příznačně Lidičky. Název cyklu předznamenal jeho umělecký styl - hrdinové jsou slabí, malí a nestačí na svět dospělých.
V roce 1950 jeho strip koupilo vydavatelství United Feature Syndicate a Schulz musel každý den odevzdat další pokračování. Vydavatel mu také vnutil název Peanuts, který autor nesnášel.
Dalších deset let utvářel svůj jedinečný styl, pro nějž byly charakteristické veliké kulaté hlavy postaviček, výrazné oči a emoční tragická nota. Schulz také vytvořil pevný rámec stripu o čtyřech políčcích, který se nastálo zabydlel v americkém tisku.
Některé rysy autorovy povahy nese i Snoopy, ustavičně lamentující na nedocenění svého talentu, anebo pianista Schroeder, obsedantně zaujatý Beethovenem.
Každý den v očekávání katastrofy
Schulze se často ptávali, proč jeho stripy končí tak smutně. Kreslíř, který prožil celý život v očekávání katastrofy a každý den se prý budil "jako na pohřeb", odpovídal bez zaváhání: "Smutek je největší legrace." Chudoba v mládí byla pro něj natolik traumatizující, že bez rozpaků prodal své postavičky reklamě, což přispělo k masovému rozšíření Peanuts. Mnozí jej pak odsoudili za komerci, jeho dílo se však stalo fenoménem amerického života.
První televizní reklama s Peanuts na Ford Falcon se točila v roce 1961, v roce 1965 vznikl animovaný film Vánoce Charlieho Browna. Následovaly desítky dalších epizod, muzikál i show na ledě. A Snoopyho ve skafandru měli Američané na logu i během sovětsko-amerického kosmického letu Sojuz-Apollo v roce 1975.
Poslední díl seriálu byl otištěn 13. února 2000, den poté, co autor zemřel ve věku 77 let. Vzápětí se začalo s reprinty sérií. Stabilní zisk, který z nich plyne, spolu s tržbami z licencí na používání postaviček v reklamě (automobily Ford, plakáty, trička, hračky, vlaječky, ale třeba i zlaté manžetové knoflíky se Snoopym pro seriózní podnikatele) přispívají k tomu, že Schulz se dodnes drží na čelném místě v žebříčku posmrtně vydělávajících celebrit.
