3. října 2018 6:00 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Stan s podsadou je český vynález. Kdo a kdy ho vymyslel?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Stan s podsadou | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stan s podsadou | foto: Shutterstock

Stan s podsadou zná každý, kdo byl kdy na táboře. Pár prkýnek, molitanová matrace nebo jednoduchá postel a plachta, která chrání proti dešti. Občas tam zaleze nějaký ten pavouk, ale když pár dní v kuse prší, výhoda oproti obyčejným stanům je nasnadě: spacák se vám neválí v kaluži. Řekli byste si, že se používají na celém světě a najít jejich kolébku bude těžké? Omyl. Podsadové stany tak, jak je známe dnes, jsou totiž český vynález.

Jako první si je postavili účastníci skautského tábora u Pelíškova mostu na Sázavě v roce 1913. Zjistil to vedoucí Skautského archivu Roman Šantora, mimo jiné autor knihy Skautské století. „Tábořili tenkrát na velmi vlhké louce, a tak se již na začátku tábora rozhodli nespat na jehličí ani na slámě, ale na slamnících. Ty se ale nesměly dotýkat celty, jinak by do stanu teklo. Tak vznikl nápad postavit okolo slamníků ohrádku z prken a stan připevnit na ni,“ popisuje Šantora vznik tábornického fenoménu a podotýká, že nešlo o prkna ledajaká, ale o takzvané krajinky, které vznikají podélným rozříznutím kmene stromu, při němž je kůra na jedné straně zachována. Napnutím stanových plachet na podsadu se významně zvětšil prostor ve stanu a zároveň se táborníkům zajistilo sucho. 

Je pravda, že jedním prknem si při stavbě stanů v zákopech začali pomáhat už vojáci rakousko-uherské armády. Skauti však vojenský postup zdokonalili tím, že podsádky výrazně zvýšili. Stavěli je asi metr vysoké, takže se do každého stanu vešla dvě lůžka sestávající ze slamníku, „podušky senem vycpané“ (poduška = polštář) a dvou houní. 

Co se týče autorství stanu s podsadou, s vysokou pravděpodobností je ho podle Romana Šantory možné připsat skautskému vedoucímu z onoho tábora na Sázavě Janu Pulkrábkovi, skautským jménem Žán. Základní stavební postup, krajinky jako materiál i způsob jejich uchycení zůstaly v zásadě shodné dalších sto let. Vylepšeno bylo jen vypínání plachty na systém pěti lehkých tyčí. Změnu přineslo až nové tisíciletí, kdy se jednak zkrátila obvyklá délka tábora a také výrazně stoupla cena dřeva. Skauti – a nejen oni, ale i řada jiných organizátorů dětských táborů – tak dnes většinou využívají typizované skládací podsady. Na ty krajinkové lze narazit už jen vzácně.

  • 1Diskuse

Najdete na Lidovky.cz