Když ministryně dopravy Susan Kramerová věnovala starostovi Tchaj-peje jako dárek hodinky, jednoduše tím sledovala obvyklý diplomatický protokol. Výměna dárků je při podobných cestách do zahraničí běžná, ale kulturní normy se zemi od země liší - a do této pasti se baronka Kramerová chytila.
Dát někomu v čínské kultuře hodinky je špatné znamení naznačující, že dotyčnému vyprchává jeho čas na zemi. Starosta se tomu sice zasmál, ale baronka se omluvila s tím, že „člověk se každý den naučí něco nového“. Nicméně se zdá, že její úřad opomněl přečíst si kteroukoli příručku o etiketě, které obecně radí udělat si před vybíráním daru malý průzkum a vyhnout se tak základním chybám - například koupi whisky abstinentovi či čokoládu osobě držící dietu.
Dárky se většinou domlouvají předem
Britský odborník na etiketu William Hanson uvádí, že většinu diplomatických darů „domlouvají obě strany předem“; i tak by ale podle něj měl předem proběhnout malý průzkum.
Chyba britské ministryně není nijak zřídkavá. Pohybovat se v minovém poli odlišných kultur může být stejně složité pro diplomaty jako pro podnikatele. To, co je v jedné zemi ceněným darem, může v jiné představovat hrubou urážku.
Důraz se klade i na čísla
„Darovat ceremoniální meč je v některých částech Afriky symbolem moci; ovšem například ve Švýcarsku na něj mohou pohlížet jako na symbol agrese,“ vysvětluje Hanson.
Některé věci jsou ale neměnné. Prakticky všechna kulturní tabu se točí kolem smrti, a to bez ohledu na místo. V Číně je za nešťastné číslo pokládána čtyřka, protože výslovností se podobá slovu „smrt“. Číslo osm je ale dobré, protože zní podobně jako „bohatství“.
