Úterý 30. listopadu 2021, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sušená vrbová kůra snižovala horečku. Pak vědci přišli s aspirinem

Magazín

  6:00
Dnes pro něj máme exaktní chemický název i vzorec: kyselina acetylsalicylová čili C9H8O4. Ale to, že pomáhá léčit horečky, bolesti a záněty i bez vzorečků a popisu struktury věděli nejspíš už dávní Sumeřané. I když to nebyl ještě úplně acylpyrin.

Aspirin (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Na kamenné tabulce datované zhruba do roku 2000 před naším letopočtem byl zaznamenán výčet rostlinných a živočišných léčiv, mezi nimiž figurovala i vrba. A právě vývar, případně prášek z její kůry a listů dlouhé stovky let sloužil jako primitivní medicína. Ještě antičtí Řekové jako Hippokratés v pátém století před naším letopočtem kůru z vrby doporučovali pro snížení bolesti během porodu nebo na sražení vysokých teplot. Jenže postupně se na vrbu a její blahodárné účinky zapomnělo.

Sušená vrbová kůra

Až v roce 1763 anglický duchovní Edward Stone podal sušenou vrbovou kůru padesáti farníkům, kteří trpěli revmatickou horečkou, a zjistil, že jejich potíže ustupují. Bylo to zrovna v době, kdy se v Evropě pomalu začal rozvíjet mladičký obor organické chemie a badatelé se snažili získat z přírodních zdrojů, včetně vrby, aktivní složky celé řady léčiv. V první polovině 19. století se o získání léčivé látky z vrby pokoušeli italští chemikové Brugnatelli a Fontana, po nich německý farmakolog Joseph Buchner, Henri Leroux z Francie a Johann Pagenstecher ze Švýcarska, jenž místo vrby sáhl po tužebníku jilmovém.

Lékaři tak měli díky nim po ruce nejrůznější aktivní látky: salycin, kyselinu salycilovou nebo salycilan sodný. Všechny pomáhaly snižovat bolest, horečku a záněty, ale všechny měly ještě jedno společné – nepříjemné vedlejší účinky, nejčastěji podrážděný žaludek a pálení v hrdle.

Vrby (ilustrační foto)

S tím se v roce 1897 rozhodl vypořádat německý chemik Felix Hoffmann a pustil se do vývoje méně dráždivé alternativy dostupných přípravků. O dva roky později dokončil klinické zkoušky a jeho lék dostal obchodní jméno Aspirin. A brzy zaplavil celý svět.

Tím by mohl příběh skončit, jenže to byl teprve začátek! Vědci sice věděli, že po podání acylpyrinu horečka klesá, ale netušili proč vlastně. A tak další desítky let bádali dál. Teprve v roce 1982 získali anglický profesor John Vane a jeho švédští kolegové Sune Bergström a Bengt Samuelsson Nobelovu cenu za zjištění, že acylpyrin tlumí tvorbu hormonů, jež mimo jiné ovlivňují teplotu savců a účastní se zánětlivých procesů. A přišlo se také na to, že nejen snižuje horečku a bolesti, ale také pomáhá při prevenci infarktů, oddaluje nástup stařecké demence a chrání před rakovinou střev.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...