9. ledna 2006 12:29 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Tajemství první vteřiny

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Tajemství první vteřiny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tajemství první vteřiny. | foto: Reprofoto

PRAHA Stejně jako máme zrak či sluch, jsme všichni majiteli také šestého smyslu - intuice. Nejde o žádné božské vnuknutí, ale o signál z našeho podvědomí. Problém však je, naučit se s ním pracovat. O nový impuls v diskusích o záhadách mysli se postaral americký bestseller Blink. Omlouváme se všem čtenářům za chybu v magazínu Pátek. Následující text obsahuje chybějící část.

V první polovině roku 1985 nastaly pražským vyšetřovatelům nezáviděníhodné časy. Po Praze se začala objevovat těla zavražděných a znásilněných žen a stále více dalších hlásilo na policejní služebny brutální napadení. Vraha dopadnout co nejrychleji, spartakiáda se blíží, zněl pokyn z nejvyšších míst.

Jiří Markovič, velitel týmu, který měl případ na starosti, musel podávat svým nadřízeným hlášení každých pět hodin. „Jednou mi kamarád přinesl takový případ, nebyl to ani pokus o vraždu, ale jen obyčejné omezování osobní svobody,“ vzpomíná pan Markovič, „a mě napadlo, že tu ženu vyslechnu.“ Její osobní svobodu omezoval muž jménem Jiří Straka. Jiří Markovič svědkyni, díky níž se podařilo „spartakiádního vraha“ dopadnout, daroval kytici rudých růží.

Příběh jednoho zubu
Během okamžiku se kriminalistovi Markovičovi cosi spojilo. „Nápad podložený zkušenostmi,“ myslí si Jiří Markovič. Ve skutečnosti šlo o intuici. „Okamžité rozhodnutí a první dojem mohou poskytnout stejně dobré porozumění věcem jako racionální úvaha,“ píše americký novinář Malcolm Gladwell v knize o intuici „Blink. The Power of Thinking Without Thinking“ (Záblesk. Síla myšlení bez myšlení).

Marilyn Monroe.Kniha začíná příběhem jedné antické sochy, údajně z 6. století před Kristem, již hodlalo zakoupit kalifornské Getty Museum. Odborné posudky dopadly dobře, muzeum se radovalo, že získá vzácný exponát. Ale jen do té doby, než se na sochu muže podívali dva experti na dějiny umění - něco se jim hned nezdálo. Jednomu z nich se například nelíbily prsty. Getty Museum se chystalo zaplatit téměř deset milionů dolarů za padělek.

Vyšetřovatel Jiří Markovič má však pravdu, když mluví o zkušenosti - on sám nebyl v roce 1985 žádný zelenáč, násilnými trestnými činy se zabýval od roku 1971. Oba znalci, kteří během okamžiku poznali padělek, zkoumali desítky antických soch. Podobný zážitek má i zubařka Petra Malá z Prahy, zkušená lékařka, jež vytrhla za svůj život tisíce bolavých zubů.

Ten pondělní večer měla jako obvykle pohotovostní službu. Do ordinace vstoupil muž, mírně oteklý a dožadoval se vytržení šestky vlevo dole. Šíleně ho bolela. „Něco mi řeklo, abych ten zub netrhala. Navíc večer už nefungoval rentgen,“ vzpomíná lékařka. Poslechla svou intuici, i když trhat zuby bez rentgenu není nic neobvyklého. Pacient musel odejít a bolest vydržet přes noc. Ráno se dostavil do ordinace znovu. Diagnóza určená pomocí rentgenových paprsků zněla jasně: zlomená čelist. „V tu chvíli jsem si řekla, že mě asi osvítil duch svatý,“ směje se paní Malá.

Kdyby zub vytrhla, pacient by přišel nejen o zdravou stoličku, ale mohla by se mu více poškodit čelist, jež by nemusela dobře srůst. Zubařce neporadil duch svatý. Ale do třetice intuice, jež se ukázala jako správná. Ovšem u čerstvého absolventa zubního lékařství by se téměř jistě neozvala.

Počítač uložený v nás
Malcolm Gladwell přirovnává lidské podvědomí k počítači. Kompjútr do sebe ukládá všechna data, jež získáváme od raného dětství: zážitky, lidi, které jsme potkali, vzdělání, knihy, filmy, obrazy. Pouhých deset procent všech informací přijímáme vědomě. V rozhodující chvíli naše podvědomí dokáže odpovědět na otázku, kterou si intenzivně klademe. Dá jasný signál, jenž se nám pak může jevit jako slabý záblesk, jako intuice: „Ten zub netrhej.“ „Ta socha je padělek.“ „Vyslechni tu ženu.“

Zkuste si udělat test. Představte si Marylin Monroe. Její podoba se okamžitě vybaví každému z nás. Teď si vezměte kus papíru a pokuste se popsat rysy její tváře. Charakteristiku ukažte někomu jinému, aniž byste řekli, že jde o americkou sexbombu, že tragicky zemřela či že hrála ve filmu Někdo to rád horké. Pozná váš známý hereččin obličej jen podle vašich slov? Těžko.

Platinově blond vlasy po ramena, rudá rtěnka, perfektní zuby, svůdný úsměv, dlouhé řasy - tak může vypadat mnoho žen. Zatímco tvář Marilyn Monroe vidíme před sebou ostře, popis jejího obličeje bude velmi vágní.

Jak to? Souvisí to s pravou a levou hemisférou našeho mozku. Levá polovina je zodpovědná za racionální, logické uvažování, a tím pádem i za analytický popis obličeje. V pravé naopak sídlí emoce, city, obrazy. A intuice. „V dnešní době rozvíjíme více levou hemisféru a tu pravou začínáme zanedbávat.

A to je chyba, protože v ideálním případě by mělo být racionální i citové a intuitivní prožívání v rovnováze,“ říká lékařka Petra Petrovská. Paní Petrovská, jež v pracovní době nenosí bílý plášť, ale civilní šaty, je dermatoložka a léčí své pacienty pomocí celostní medicíny. V její práci je intuice velmi důležitá, stejně jako například pro psychology.

"Intuice dokáže postihnout skryté souvislosti. A to mimo logickou analýzu, v jednom okamžiku."


Intuice tedy sídlí v pravé mozkové hemisféře. Jak ale funguje? Malcolm Gladwell hovoří o thin-slicing (tedy jakémsi velmi podrobném rozkouskování komunikace). Naše podvědomí to zvládne velice rychle a přesně. Funguje obdobně jako například psychoanalytický proces: pacient léta a léta leží na gauči, za pomoci terapeuta podrobně zkoumá své emoce, aby nakonec zjistil, jak jeho nitro vlastně pracuje.

Napřed rozkouskuje svou duši a pak ji složí dohromady, obrazně řečeno. Malcolm Gladwell, když vysvětluje principy thin-slicingu, zmiňuje zdánlivě zázračné schopnosti Johna Gottmana. Americký psycholog z University ofWashington se posadí do restaurace a zaposlouchá se do konverzace manželů. Během čtvrt hodiny dokáže poznat, jestli se do patnácti let rozvedou či nikoliv.

A v 90 % případů se trefí. Není to věštec. Od 80. let analyzoval na tři tisíce manželských párů - nezaměřuje se na obsah jejich dialogů, ale preparuje z nich emoce, jež během povídání vyjadřují - vztek, radost, opovržení… Podle nich pozná podstatu vztahu a vyvodí závěr. Pomocí logické analýzy tak provádí to, co dokáže intuice.

Náhlé vnuknutí
Magdalena Černá studovala historii. Během zkouškového období se vždycky poctivě učila. I na zkoušku z českých raně novověkých dějin měla vyhrazeno deset dní. „Ten docent, co nás zkoušel, se zabýval demografií. A vždycky se na to ptal, takže bylo jasné, na co se zaměřit,“ vzpomíná, „den před zkouškou jsem seděla na záchodě a opakovala si nějaká data a události.

A najednou mi něco řeklo, podívej se znova na církevní dějiny.“ Jednou z otázek, jež druhý den dostala, byl vývoj církevní správy po bitvě na Bílé hoře. Náhoda? „Nevím,“ krčí dlouhovlasá dívka rameny, „byla to intuice, ale přišla, protože jsem se fakt učila, byla dobře připravená, měla načteno. Kdybych toho nevěděla tolik a chtěla jít na zkoušku, asi by mi moje intuice neřekla nic.“

Objev DNA.Téměř věštecký zážitek, i když poněkud z jiného soudku, má i Lenka. Žije v Praze, platí podnájem a jen tak tak vyjde se svým měsíčním platem. V rámci „šetření“ jezdí už deset let pražskou MHD načerno - z toho důvodu nechce v textu uvádět své příjmení. „Poznám, kdy tam bude revizor,“ říká sebevědomě, „mám prostě tušení.“ V tu chvíli kupuje jízdenku, aby se vyhnula pokutě či stresujícím útěkům.

A kdy naposledy ji její intuice zklamala? „Nastupovala jsem do metra a věděla jsem, že tam bude. Jenže jako obvykle nefungoval ani jeden z automatů na lístky. Vystoupila jsem tedy z metra dřív a šla na tramvaj. A tam byli,“ dodává. Stejně jako Magdalena, která měla v hlavě už spoustu informací o českých dějinách, i Lenka po desetileté zkušenosti ví, kde revizoři bývají či kdy jich je víc. Má zkušenosti, a tak jí občas podvědomí dá jasný signál.

V dnešní době jsme zahlceni informacemi. Jejich logické a racionální zpracování se pro nás stává stále těžším, téměř nemožným. Vždyť symbolem dneška je internet, síť plná odkazů a dat. Ne náhodou přirovnal Malcolm Gladwell podvědomí k počítači, ale stejně tak by se dalo vyjádřit pomocí obrazu sítě. A vyznat se v síti lze díky intuici, díky citům a emocím sídlících v naší pravé mozkové hemisféře. Psychologové, lékaři zabývající se celostní medicínou či učitelé meditace říkají: Opravdu přibývá lidí, kteří chtějí více naslouchat svým pocitům. Jako obě výše zmíněné ženy.

Intuice není na rozdíl od webu vynálezem 20. století. Latinské sloveso intueor znamená „hledím, nahlížím“, nejde však o pohled povrchový, ale o vhled, pohled dovnitř. Podle studie Zdeňka Mathausera K trojímu pojetí intuitivismu, uveřejněné ve sborníku Intuice ve vědě a filozofii Filozofického ústavu AV ČR (1993), má intuice několik základních charakteristik: neočekávanost, nemotivovanost předchozí reflexí, pocit vytržení, uchopuje celek a souvisí s inspirací (při vzniku uměleckého díla). Intuice dokáže postihnout skryté souvislosti, a to bezprostředně, mimo logickou analýzu a pojmový aparát.

O intuici hovořili už křesťanští filozofové: například podle Aurelia Augustina lze Boha nahlížet právě díky intuici. Baruch Spinoza zase psal o tom, že pravdu od lži lze poznat jak racionální úvahou, tak i intuicí, jež je bezprostřední a vychází z vnitřní jistoty.

Intuice funguje. Řekne nám nejenom, jestli v tramvaji bude revizor. Bez ní by nedošlo ke spoustě vědeckých objevů. Zdeněk Mathauser například píše, že při řešení složitých matematických úloh se lze rozhodnout o dalším postupu už jen na základě intuice.

"Obličej je jako penis. Stejně jako v některých chvílích nelze ovlivnit erekci, ani naši mimiku (a tedy emoce) nemáme zcela pod kontrolou."


O intuici hovoří i sami vědci - zmiňoval se o ní například Albert Einstein, jemuž pomohla při objevech teorie relativity. James Watson, jeden ze dvou objevitelů struktury DNA, popisoval, jak váhal mezi tím, jestli šroubovnice deoxyribonukleové kyseliny je dvojitá či trojitá. Jednou jel za mrazivé noci vlakem, pročítal noviny a jeho mysl osvítil náhlý záblesk: DNA je dvojitá, protože všechny důležité lidské orgány jsou párové, tři orgány v těle nemáme.

Asi nejznámějším příkladem funkce podvědomí ve vědě je příběh chemika Augusta Kekulého, objevitele valenční teorie a cyklické struktury benzenu. O tom, jak vypadá benzen, se mu zdál sen, když seděl v křesle u krbu ve svém domě, schopnost uhlíku na sebe vázat čtyři atomy si zase uvědomil na střeše londýnského omnibusu.

On ti lže!
Intuice funguje i v mezilidských vztazích. Vědci z Hertfordshire University uskutečnili v roce 2005 zajímavý pokus. Patnácti stům lidem ukázali deset fotografií. Na jedné z nich se člověk usmíval opravdu, úsměvy na dalších devíti byly falešné - fotografovaní si měli představit někoho, koho nenávidí, a jakoby se na něj usmát. 72 % mužů a 71 % žen dokázalo správně identifikovat pravý úsměv.

Podle nevědomých pohybů obličeje tak dokážeme v okamžiku poznat, jestli nám někdo lže či nikoliv. „Obličej je jako penis,“ pronesl jednou Silvan Tomkins, učitel psychologie na Princetonské univerzitě, který se zabýval výzkumem toho, jak se vnitřní pocity a emoce zobrazují na lidské tváři - stejně jako v některých chvílích nelze ovlivnit erekci, neovládneme zcela ani naši mimiku, jež na nás vnímavému člověku prozradí víc, než chceme.

Tomkinsův žák Paul Ekman spolu se svým spolupracovníkem Wallacem Friesenem dovedli Tomkinsonovu teroii k dokonalosti: identifikovali na tři tisíce svalových pohybů obličeje, jež mají nějakou souvislost s city. Každá emoce je pak složením několika svalových pohybů. Jejich závěry využívá například studio Pixar při tvorbě svých animovaných filmů. To, co naše podvědomí dokáže pomocí thin-slicingu odhalit okamžitě, jim zabralo několik let výzkumů a vydalo na pětisetstránkovou publikaci.

V úvodu zmíněný test úsměvů odhalil ještě jedno: muži mají stejně rozvinutou intuici jako ženy. Vědci z Hertfordshire University tak zbourali mýtus o tom, že ženy jsou obecně intuitivnější než muži. S tímto názorem přišly už v 19. století americké feministky a převzaly ho i nejrůznější feministické skupiny století dvacátého - racionalizovaný (a tedy mužský) svět chtěly změnit pomocí intuitivního, empatického (ženského) přístupu.

Naslouchej sám sobě
Paní Radka, štíhlá padesátnice, onemocněla před čtyřmi lety zánětem močového měchýře. Její praktická lékařka jí předepsala léky, léčba byla úspěšná, zmizela i krev, již paní ve své moči měla. „Něco se mi nezdálo, měla jsem prostě tušení. A to nejsem žádný hypochondr. Chodila jsem pořád otravovat svou lékařku, až mi řekla: Dobře, pro klid vaší duše vás pošlu na sono, na vyšetření vašeho močového ústrojí.“

Důkladná prohlídka objevila něco, co v tu chvíli klid do duše paní Radky rozhodně nevneslo: zhoubný nádor na ledvině. §Nejzvláštnější na tom je, že jsem to prostě věděla, ale nevím jak. Přestože mi později urologové říkali, že zánět močáku a rakovina ledviny spolu neměly vůbec žádnou souvislost.“ 

Paní Radka (vzhledem k léčbě a onemocnění nechtěla uvést své příjmení) prostě dokázala naslouchat svému tělu, ale i své intuici, a to jí zachránilo život. Na signálech těla, jimiž dává najevo naše podvědomí, že něco není v pořádku, je postavena i pesso-terapie. Poměrně nová terapeutická metoda vycházející z psychoanalýzy. Psycholožka Olga Havránková, odborná asistentka na katedře sociální práce FF UK, tuto metodu aplikuje při práci s klienty.

Jakmile lidé začnou naslouchat sobě, což je principem každé terapie, zjemňuje se i jejich intuice,“ říká Olga Havránková, §jedním z problémů naší doby je, že se lidé přestávají dívat do sebe, ale zaměřují se jen na venek. Čekají, že zvenčí přijde něco, co jim pomůže: prášky, chytrá rada.“ Když člověk získá respekt ke svému nitru a ke svým pocitům, začne důvěřovat i signálům svého nevědomí, své intuici.

Psycholožka Havránková dává příklad: muzikant, který k ní chodil do terapie, si zhruba po roce všimnul, že dokáže mnohem lépe předjímat určité věci. Když třeba poslouchal nějakou skladbu, věděl přesně, jak bude znít její další věta. Zkrátka dokázal hudbu vnímat mnohem intenzivněji než před časem.

Když lidé začnou naslouchat svým pocitům, určitě budou celistvější, jejich život bude harmoničtější. Takhle v sobě přece popírají něco, co k nim bytostně patří,“ myslí si Olga Havránková. A Malcolm Gladwell má pro nás všechny dobrou zprávu: §Intuice není žádný zvláštní dar. Je to to, co dělá člověka člověkem.“ 

Kdy se intuice mýlí

V našem podvědomí je uložena spousta věcí, o nichž nemáme a nemůžeme mít ani ponětí – a skrývají se tam i předsudky. Ve Spojených státech málokdo řekne, že je rasista.

Nemyslí si to o sobě ani Malcolm Gladwell, autor knihy o intuici nazvané Blink, který je navíc poloviční Jamajčan. Když však vyzkoušel IAT test (Implicit Association Test čili test skrytých asociací), zjistil, že jeho podvědomí je rasistické.

Test je založen na jednoduchém principu: k charakteristice běloch“ je přiřazeno slovo dobrý“, k Afroameričanovi“ slovo špatný“. Člověk pak pomocí písmen klávesnice počítače do těchto dvou kolonek přiřazuje pojmy jako bolest, zlo nebo nádhera. V další části testu se běloch stane zlým, Afroameričan dobrým a přiřazují se stejná slova.

Při druhém pokusu trvalo Gladwellovi přiřazování vlastností déle, podvědomí nechtělo přijmout, že běloch by byl špatný. Obdobný test funguje i při rozlišování vztahů mezi pohlavími: muž-kariéra, žena-domácnost a naopak.

Malcolma Gladwella, a určitě nejenom jeho, výsledek testu poněkud šokoval, na druhou stranu je optimista: Nejsme bezmocní tváří v tvář našim prvním dojmům. Není totiž pravda, že něco, co není vědomé, nelze kontrolovat.“

Eva Hlinovská
  • 16Diskuse

Najdete na Lidovky.cz