130 let
Jezdecká olympiáda pro handicapované

Jezdecká olympiáda pro handicapované | foto: Think Big

Seriál

Nejde o vítězství, ale o radost z jízdy na koni

Magazín
  •   7:03
Nejvíc mě baví, když vidím děti, jak jedou na koni. Užívají si to, usmívají se na kamarády, mávají divákům v publiku. Při jízdě zapomínají na to, že mají handicap, který jim zpočátku bránil v pohybu,“ říká Honza Dudek, který s ­přáteli pořádá kurzy hipoterapie pro handicapované děti a zorganizoval jezdeckou olympiádu.

„Hipoterapii děláme už pět let. Vlastně před ní nebylo úniku,“ směje se Honza, když vzpomíná na dobu, kdy vedl první lekce pro děti. „Moje maminka je totiž speciální pedagožka. Často jsem jí vyprávěl, jak mě baví práce u koní, na Ranči Hermelín u Nového Jičína. Společně nás napadlo, že by se tato rehabilitační metoda mohla vyzkoušet právě tam. Majitel ranče je velmi vstřícný, a tak jsme si udělali s kamarády specializovaný kurz a pozvali jsme tam děti. Všechny lekce jsou pro ně zdarma, jen individuální hodiny stojí čtyřicet korun.“

Projekt Think Big

První skupiny ze Speciální školy v Novém Jičíně si užily zážitek z jízdy. Postupně se přidávaly další školy z Novojičínska a rodiny s dětmi. Malí jezdci si v ­průběhu deseti lekcí hipoterapie vyzkouší nejrůznější dovednosti. Terapeuti je učí nejen samotné jízdě, ale také to, že o koně je potřeba se postarat. Přirozený kontakt se zvířetem tak dětem pomáhá rozvíjet vztah s novým „kamarádem“.

Jezdecká olympiáda pro handicapované

„Mnohokrát jsme řešili, jak dětem usnadnit jízdu na koni. Pro řadu z nich je velice obtížné se dostat do sedla. Potřebují speciální pomůcky, například nastupovací plošinu nebo madlo, kterého se při jízdě drží. Díky financím z programu Think Big od Nadace Telefónica jsme je mohli zakoupit.

Naše lekce už mají řadu příznivců. Napadlo nás, že pro ně uspořádáme jezdeckou olympiádu, aby se navzájem seznámily a tak trochu okoukaly, jak kdo jezdí. Nešlo o vítězství, ale o­ radost z jízdy. O akci byl velký zájem, až nás skoro zaskočilo, kolik lidí dorazilo. Počítali jsme tak šedesát lidí a najednou přijely dva plné autobusy. Nakonec nás bylo skoro dvě stě a byl to zážitek, na který se nezapomíná,“ vzpomíná sedmadvacetiletý Honza.

Autor: Judita Matyášová