„První chlapeček, kterého jsem fotila, Liam, začal zničehonic hystericky křičet,“ vypráví fotografka britskému deníku The Guardian. „Tolik mi to připomnělo můj vlastní pocit bezmoci a vzteku, který ve mně vyvolává naše současná politická a společenská situace.“
Nafotila proto sérii vzlykajících batolat, kterou od března vystavuje losangeleská Paul Kopeikin Gallery. Ta snímky zveřejnila i na svých internetových stránkách. Fotografie mají ukázat, jak by se děti cítily, kdyby tušily, do jakého světa se narodily, říká Greenbergová.
„Vláda USA je hrozně zkorumpovaná se vším tím jánabráchismem a lobbisty... Také mě trápí, jak ničíme životní prostředí. Když jsem byla těhotná, tak jsem si nedala ani tuňákový sendvič, protože jsem musela neustále myslet na to, jak jsme zničili vodu v oceánech,“ popisuje fotografka své pohnutky.
Aby mohla na snímcích zachytit dětské zoufalství, potřebovala své modely rozplakat. To ale nebylo nic složitého. Prostě dala batoleti lízátko, které mu vzápětí sebrala. A hned bylo plno křiku a slz. Mezi fotografiemi plačících andílků je i snímek její dcery Violet.
Okolo výstavy nazvané „End Times“ se však v USA rozproudila ostrá internetová diskuse. Stovky bloggerů v čele s Andrewem Petersonem na Greenbergovou útočí už několik měsíců.
„Jill Greenbergová je nemocná ženská, kterou by měli zatknout a obžalovat z týrání dětí,“ píše ve svém blogu Peterson. Postup, který Greenbergová používala při fotografování, označil za „hnusný“.
„Nechápu, že rodič, který své dítě miluje, je záměrně přivede do ateliéru ke Greenbergové, aby je tam trápili a emocionálně zneužívali,“ dodává Peterson. Manžel Greenbergové, Robert Green, svou ženu hájí tím, že děti rozhodně nezneužívá. Používá prý tutéž metodu, která je běžná při natáčení filmů a reklam.
Zatímco snímky plačících andílků způsobily mezi laiky velký rozruch, profesionály a znalce umění nechávají chladnými. „Je to jen mnoho povyku pro nic, “ řekla Jo Ann Callisová z Kalifornského institutu umění deníku the Los Angeles Times. „Jill chtěla jen nafotit plačící děti jako metaforu zoufalé doby, ve které žijeme. Má to dokonalou logiku. Možná jen prostě měla lhát o tom, jak ty snímky vznikaly,“ říká Callisová.
Umění, nebo zločin?
LOS ANGELES/PRAHA -
Když se Jill Greenbergová rozhodla fotografovat plačící děti, chtěla svými snímky vyjádřit své vlastní rozhořčení nad tím, jak se lidé chovají k planetě, na které žijí, a k sobě navzájem.
