Studiem tučňáků v této části Antarktidy se s podporou Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zabývají vědci z francouzského střediska pro vědecký výzkum od roku 2010. Pozorují kolonii 18 tisíců párů tučňáků kroužkových a zjistili, že poslední reprodukční období na přelomu let 2016 a 2017 přežila pouze dvě mláďata. Ostatní pošla hladem, protože jejich rodiče museli vlivem nahromaděné ledovcové masy překonat k lovišti příliš velkou vzdálenost a nestačili potravu zajistit včas.
Klimatické změny mění ráz Antarktidy. Začíná se zelenat, tvrdí vědci |
„Vlivem rozlomení ledovce Mertz v roce 2010 podmínky dozrávají k tomu, že se to může opakovat častěji, moře před kolonií se mění,“ řekl Yan Ropert-Coudert z výzkumné stanice. To, že i v budoucnu mláďata v kolonii nepřežijí, může podle něj ovlivnit také změna teploty, síla a směr větru a nestálost vodních ploch, které se vytvářejí mezi ledem.
Tučňáci přichází o svou potravu
Tučňáci, kteří jsou výbornými plavci, se živí výhradně krilem, tedy malými mořskými korýši. V Antarktidě se jim až dosud dařilo, ale v poslední době je ohrožují klimatické změny, které mají vliv na odtávání pobřežního ledu a na ústup ledovců. Mláďata dokážou přežít ve sněhu, ale ne v dešti. Množství potravy se mění s oteplováním vody.
Kolonie, kterou se vědci zabývají poblíž ledovce Mertz, měla před čtyřmi lety 20 196 párů. Sezonu ale nepřežilo ani jedno mládě. I tehdy se změnily podmínky na pobřeží a mláďata navíc promokla v době, kdy ještě neměla vodě odolné peří. Pak se prudce ochladilo.
Zpráva o letošním stavu kolonie byla vydána před zahájením jednání Komise pro zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě (CCAMLR), která se schází v tasmánském Hobartu. Loni bylo dosaženo dohody o vytvoření největší mořské přírodní rezervace. Jde o plochu 1,55 milionu kilometrů čtverečních v Rossově moři. Účastníci loňské konference se ale neshodli v případě druhého projektu, jímž bylo vytvoření podobné rezervace na ploše milionu kilometrů čtverečních východně od Antarktidy.