Představení se totiž neobejde bez různých nacistických symbolů a postavy samotného Adolfa Hitlera. Bylo proto sporné, jak židovští diváci tuto hru přijmou. Divadlo Kameri, kde se muzikál hraje, je však večer co večer zaplněné nadšenými lidmi.
Hra vypráví o nepoctivém divadelním producentovi a jeho zakřiknutém účetním, kteří společně vymyslí plán jak přijít k velkým penězům. Chtějí nashromáždit finanční prostředky od důvěřivých sponzorů, vyprodukovat co nejlevnější propadák a se zbytkem peněz utéct. Seženou příšerný scénář o Hitlerovi, který pochází z pera pomateného obdivovatele nacistů, najmou strašné herce i neschopného zženštilého režiséra. Hra si však u diváků získá nepochopitelnou oblibu a dvojice podvodníků se dostane do problémů.
Kéž je jeho jméno vymazáno
Ve výpravném muzikálu hraje řada izraelských celebrit. Hitlera, který zpívá i tančí, představuje Itzik Cohen. „Když mi tu roli nabídli, neváhal jsem ani minutu. Je mi opravdovým potěšením Hitlera zesměšnit,“ říká. „Muzikál si ale nebere na mušku jenom Hitlera a nacisty - utahuje si i z Židů, blondýnek, homosexuálů a broadwayských producentů,“ upřesňuje. Ačkoliv ze hry jasně vyplývá, že se chce vysmát nacismu, POSLEDNÍ SLOVO přesto se Izraelci pro jistotu rozhodli nepoužít některé provokativní prvky, které se objevily v americké verzi muzikálu. Diváci tak například přišli o choreografii, při které tanečníci vytvoří obří, rychle se otáčející hákový kříž. Jméno Hitler nahradil překladatel ve většině případů označením Führer. „Musel jsem brát ohled na to, že mezi Izraelci vyvolává slovo Hitler stále silné emoce,“ vysvětluje své rozhodnutí Almagor.
Na druhou stranu telavivská verze obohatila muzikál o řadu ryze izraelských prvků. Například pokaždé, když na jevišti přeci jen zazní jméno Hitler, si herci pověrčivě odplivnou na zem a zakřičí „kéž je jeho jméno vymazáno“.
V muzikálu také zazní několik protinacistických písní, které se na území budoucího Izraele zpívaly za druhé světové války. „Původně jsme se báli, že lidem, kteří přežili holocaust, bude naše show vadit,“ přiznává Almagor. „Dnešní izraelské publikum je však mnohem vyspělejší než to, které tu navštěvovalo divadla před třiceti lety. Na Producenty přišla řada diváků, jejichž předci zahynuli v nacistických koncentračních táborech, a naše představení je nijak nepohoršilo. Ostatně když na jevišti tančí zástup vojáků v těsných kožených kalhotách, je dost obtížné se nesmát,“ vypráví překladatel.
Almagor připomíná, že Židé dokázali vtipkovat i v okamžicích největšího útlaku. „V koncentrácích kolovaly anekdoty o Hitlerovi a v českém Terezíně dokonce vznikl kabaret. Humor je zkrátka účinnou obranou slabých a utlačovaných,“ uzavírá.
