Lidé by si jistě dlouhá léta vystačili s posunováním kurzoru pomocí šipek nahoru, dolů, doprava a doleva, ale Engelbart a jeho tým na kalifornském Stanford Research Institute si začali lámat hlavu s tím, jestli by to nešlo o něco rychleji a obratněji. Profesor proto vyrobil dřevěnou krabičku připomínající tvarem menší cihlu, na jejíž horní plochu umístil červené tlačítko jako od zvonku, a s dvěma velkými kolečky po stranách.
Od palmových listů k slunečníku. Jak probíhal vývoj?![]() |
K počítači se přístroj připojoval kabelem vycházejícím z jeho zadní, nikoli přední části. Jednomu z Engelbartových spolupracovníků to celé připomnělo myš s dlouhým ocáskem – a jak víme, tahle hravá a naprosto netechnologická přezdívka už stroji zůstala.
Mohlo to dopadnout hůř. V Německu ve stejné době také hledali způsob, jak snadněji pohybovat kurzorem po monitoru. Z radarového kontrolního pultu si půjčili trackball čili kulový ovladač a upravili jej pro práci s počítačem. Když však svůj vynález v prosinci 1968 představovali, nepřišli na lepší název než „Rollkugel“.
Tlačítka a kulička
Mezitím myši přibyla tlačítka a kulička ve spodní stěně a začali se o ni zajímat velcí výrobci komputerů, které se z golemovských proporcí sálových strojů sklonily na lidštější úroveň osobních počítačů. První ji do výbavy ke svému stroji sériově zařadil roku 1982 Xerox, následující rok myš kompatibilní s osobním počítačem uvedla tehdy ještě malá a nevýznamná společnost Microsoft a o další rok později také její rival Apple. Řádky kódů a příkazů tou dobou v počítačích nahradily grafické ikonky pro odpadkový koš, soubor nebo složku, na které stačilo kurzorem ukázat a zmáčknout tlačítko. Myš k tomu sloužila a slouží dokonale.