Dostat se do světa showbyznys, vydělat peníze, zažít dobrodružství, vyhrát. Taková je motivace většiny účastníků reality show. Účast v ní ale nakonec dokáže zamíchat se životem daleko víc, než by si její účastníci přáli.
„Chtěl jsem změnit svoji životní situaci, vyhrát peníze, nešlo mi o slávu,“ říká o své motivaci Vlado Dobrovodský, který se před dvěma lety stal „vyvoleným“ v první řadě stejnojmenné reality show. Upoutávky na Primě prý lákaly na desetimilionovou výhru a jeho finanční situace tehdy nebyla růžová – musel vyjít s 10 tisíci korunami, které si vydělával jako kuchař v pražské Nemocnici Motol.
Pohnutky pro účast v reality show ale mohou být i jiné – někdo se přihlásí z recese, jiného přesvědčí jeho okolí. Psycholog Jeroným Klimeš zmiňuje motivace dvou hlavních skupin lidí – jedni trpí pocity prázdna či nudy, druhou pak tvoří lidé se slabou identitou. Těm prvním pomáhají kamery ke stimulaci, která jim dodává pocit, že má jejich život smysl, druzí si tak upevňují vědomí, kým jsou. Sláva jim přináší pocit naplnění.
„Obě skupiny mohou mít také pocit, že je televizní kamery dočasně zbavují depresivních pocitů,“ vysvětluje psycholog. A varuje, že velkým obloukem by se účasti měli vyhnout lidé, kteří jsou citliví na přetížení, špatně snášejí stres a upřednostňují monotónní a stereotypní prostředí.
Zvedlo mi to sebevědomí
Vlado s výhrou příliš nepočítal. „Už to, že jsem se vůbec dostal do vily, byl pro mě šok. Musel jsem projít spoustou kol a viděl hodně lidí, kteří mi připadali atraktivnější, než jsem byl já,“ hovoří otevřeně o svých pocitech. Téměř čtyři měsíce byl pak zavřený v domě prošpikovaném kamerami, které snímaly každý pohyb, slovo či emoci jeho obyvatel. „Kdo tam nebyl, ten nepochopí, co jsme prožívali,“ shrnuje dnes lakonicky toto bouřlivé období.
Každému by ale doporučil zažít něco podobného, domnívá se, že díky soutěži dospěl a naučil se odhadnout povahu ostatních. „Byli jsme pohromadě 24 hodin denně. Tam poznáte lidi!“ Po téměř čtyřech měsících, které strávil v umělém prostředí vily, zvítězil v „duelu“ nad Jindřichem Hovorkou.
„Hlasy mi poslalo asi 630 tisíc lidí. To byl strašně důležitý pocit. Zvedlo mi to sebevědomí,“ přiznává. Kromě jedenáctimilionové výhry, díky níž prý teď nemusí tři až čtyři roky pracovat, ho ale zasáhla i odvrácená strana popularity. „Sice mě těšilo, že jsem byl jeden čas údajně slavnější než Gott,“ vzpomíná.
„Horší ale bylo, že mě věčně někdo žádal o peníze a třeba za fototesty jsem měl zaplatit víc než ostatní. Lidé mi zvonili na zvonek i v noci, nemohl jsem spát.“ Odmítal proto i atraktivní nabídky – měl točit pohádku, moderovat v rádiu. „Cítil jsem se vyždímaný, osamělý. Měl jsem pocit, že mi nikdo nerozumí.“
Nečekané potíže
Vyrovnat se musel i s dalšími novinkami, které přinesl všední život. „Jsem z průměrné rodiny, byl to pro mě velký skok. Musel jsem si najmout právníka, zaplatit daně, naučit se pracovat s počítačem, a to hned. Bylo to stresující,“ popisuje, jak se učil orientovat se v novém životě.
V současnosti přemýšlí, co dál, zda nastoupit do zaměstnání. Známá tvář prý ale není na trhu práce výhodou. „Přes telefon mě ve firmě nechtějí, když tam přijdu a vidí, kdo jsem, tak obrátí. Někteří z VyVolených už takhle práci dostali a mají s tím špatné zkušenosti,“ popisuje Radko, jak se společnosti pokoušejí vydělat na známém jméně. Proto uvažuje, že by se svým přítelem odcestoval do zahraničí, kde by nevzbuzoval takovou pozornost.
Před nečekanými a nechtěnými zkušenostmi varuje i psycholog. Těm, které by lákala účast v reality show, Jeroným Klimeš doporučuje, aby nejednali impulzivně a nejdříve si přečetli zkušenosti bývalých účastníků. „Často se stává, že reality show dá lidem něco úplně jiného, než co zprvu očekávali. A nezřídka ta zkušenost stojí vedlejší nechtěné problémy.“
Umělí hrdinové pro umělý svět
I sen o slávě a hvězdné kariéře v showbyznysu se většinou rozplyne. „Lidé z reality show existují víceméně jen jako virtuální postavy, jako hrdinové obrazovky, nikoliv jako skuteční umělci nebo mimořádné osobnosti,“ říká Janis Sidovský z agentury Sidovsky Management, zastupující umělce. Práci proto najdou spíš v reklamě, která rovněž vytváří umělý svět. „Pro dlouhodobé uplatnění v showbyznysu nestačí jen dobře nebo originálně vypadat, musíte mít talent a ovládat řemeslo.“
Své šance by se měli chytit rychle. Hvězdy včerejší reality show jsou rychle nahrazovány novými. „Pocítili to jak finalisté SuperStar, tak soutěžící VyVolených či Velkého Bratra. Až na málo výjimek prosluli jako komety, nikoliv jako hvězdy,“ uzavírá Sidovský.
