Jenže ouha - není to zásah, je to prý porušení autorských práv, domnívá se tvůrce, který svlečené borce fotografoval. Když člověk vysloví svůj názor, nenapadne ho, že by na něj měl mít autorská práva. Jeho formulace se stává veřejným majetkem. Člověk o to dokonce v mnoha případech stojí, aby se jeho formulace replikovala, lidi ji vzali za součást přirozeného světa a zmocňovali se jí, aby s ní vyjádřili svůj souhlas - nebo nesouhlas.
Gross si dal své "Myslím to upřímně" na billboard, Paroubek své "Kdo z vás to má" ne, ale obě fráze by žily svým životem, i kdyby jejich počátky byly opačné. Na internetu, kde tenhle způsob komunikování bují, se kusy obrázků nebo filmových záběrů používají úplně stejně jako slova v řeči - k vyjádření názoru. Podstatné je, že tato činnost je součástí lidské existence, dělá z nás ty, kterými jsme, a i proto je právo na ni chráněno zákony.
Zastánci duševních práv vidí věc odjinud. V zásadě jí není proti mysli přivlastnit si celý svět. Skulinou, kterou se o to pokoušejí, jsou peníze. Nevidí názor, domnívají se, že se někdo přiživuje na jejich práci. J. K. Rowlingová se soudně brání vydávání parodií na Harryho Pottera, jiní se domnívají, že nám mohou vyvlastnit přirozený jazyk: Microsoft si přivlastňuje větu "Máte poštu", nějaká cestovka si zase patentuje slova "na poslední chvíli" a Sparta nám přikazuje, že jejich stadionu teď musíme říkat Generali Arena. Půjde-li to takhle dál, nebudeme si smět zpívat u táboráku.
Autorská práva mají své místo, ale když se dostanou do konfliktu se svobodou projevu, musí jít stranou. Nemluvě o tom, že dotčený autor sice tvrdí, že to myslí upřímně, ale víc než zneužití jeho díla mu asi vadí ztrapnění.
- 24. července 2009 9:43
