Právě tak začal ve středu vznikat nový „turistický ráj“ asi jedenáct kilometrů od pobřeží ostrova Key West v jižním cípu amerického státu Florida.
„Je to vážně skvělý zážitek, na který jsme čekali opravdu hodně dlouho,“ popisuje své pocity Joe Weatherby na oficiálních stránkách floridských ostrovů Florida Keys. On sám byl u zrodu celého plánu, jehož cílem je nalákat do zdejších vod co nejvíce turistů. Společně s místními radními se od toho slibují především posílení ekonomiky a větší zájem lidí o prozkoumávání podmořského světa. S tím souhlasí i Sheri Lohr, majitelka jednoho zdejšího obchodu s potápěčským vybavením. „Potápěči milují vraky, ryby milují vraky, podmořský Vandenberg bude prostě skvělý,“ řekla agentuře Reuters.
Podle odhadů odborníků by již do půl roku mohl být nově „vyrobený“ útes pokrytý rostlinami a bezobratlými živočichy. Ty samozřejmě přilákají ryby, které se zde „zabydlí“. Než ale korály a houby pokryjí celý vrak lodi, může to prý trvat i několik let.
Čekání na poslední misi
Válečný veterán Vandenberg čekal na svůj poslední úkol od roku 1996, kdy byl vybrán z přibližně čtyř set vysloužilých válečných lodí. Od svého „odchodu do důchodu“ v roce 1983 jenom rezivěl v přístavišti. Po letech plánování, 75 tisících hodin čištění od látek, které by mohly způsobit ekologické škody a shánění peněz na podporu tohoto projektu, stačily necelé dvě minuty a železný kolos o váze přes 17 tisíc tun klesl ke dnu.
„Nemohu uvěřit, že se potopila tak rychle,“ řekl agentuře AP Charles Patrick Sherlock, který na 160metrové lodi pracoval v sedmdesátých letech. V místech, kde došlo k potopení, přitom není voda příliš hluboká. Horní část lodi se tak nachází pouze asi 12 metrů pod hladinou oceánu.
Vandenberg je zatím druhá největší loď, která byla potopena, aby se z ní vznikl umělý útes. Ta největší - Oriskany, veteránka z korejské a vietnamské války, byla potopena v roce 2006 u floridské Pensacola Beach a tvoří nyní vůbec největší umělý útes.
66 let ve službách armády
V celé své 66leté historii prošel dnešní Vandenberg několika změnami. Původně pojmenovaný jako General Harry Taylor se ještě účastnil misí posledních dvou let druhé světové války. Tehdy sloužil jako protiraketová armádní loď. Na počátku let šedesátých byl přestavován a modernizován a v roce 1963 bylo jeho jméno změněno na General Hoyt S. Vandenberg. V té době ho americká armáda využívala hlavně ke sledování pohybu ruských raket během studené války. Ze služeb armády byl formálně „propuštěn“ až v roce 1983, kdy byl přesunut mezi ostatní lodě rezervní flotily.
