„Výtisk je ukázkovým příkladem toho, jak se může něco zdát nevinné, pozitivní a povznášející, a zároveň přispívat k dehonestaci celé skupiny lidí,“ uvádí server HuffPost.
Jádro problému
Policie se po střelbě v El Pasu zabývá rasistickým manifestem. Míchání ras prý ničí národ |
Důvodem, proč je symbolika melounu tak problematická, je to, co ona sladká zelenina představuje. V jádru jsou totiž melouny znakem cesty k ekonomické svobodě pro zotročené Afričany. Když byli zotročeni, byli nuceni vodní melouny pěstovat. Jakmile se však stali svobodnými občany, zelenina jim poskytla způsob, jak získat zpět své životy a vydělat si peníze. Stávali se jejich pěstitěli a prodejci.
Rostoucí podnikání s melouny bylo samozřejmě považováno za hrozbu pro bílé obyvatele. Jednalo se totiž o dobu mezi lety 1876 a 1965, kdy v jižních státech USA platily různé segregační zákony, které jsou někdy rovněž označovány jako zákony Jima Crowa.
  |
Smithsonův institut zdůrazňuje, že „mnoho bílých obyvatel jihu reagovalo na tuto soběstačnost tím, že z zelenina učinilo symbol chudoby. Meloun symbolizoval hostinu pro ‚nečisté a líné‘“. „V té době se objevovalo spoustu reklamních letáků a pohlednic, které měly černošské prodejce zesměšnit a zostudit. Byli na nich vyobrazeni Afroameričané, kteří se potulovali po ulicích, jedli melouny, kradli, a prali se,“ uvádí pro HuffPost.
Doktorka Psyche Williams-Forsonová, vedoucí Afroamerických studiií na Marylandské univerzitě, ve svém výzkumu zjistila, že stereotypní spojení Afroameričanů s jídlem se začaly objevovat počátkem 19. století. „Když jsem zkoumala stereotypy spojené se smaženým kuřetem, našla jsem rovněž spoustu obrázků melounu. Jedním z prvních, který jsem objevila, byl obrázek mladého černocha, který v rukou drží melouny a rozhoduje se, zdali se má sehnout pro kuře,“ konstatovala.
Rychle se šířící klišé
Další ze zdokumentovaných snímků se objevil v ilustrovaných novinách Frank Leslie’s Illustrated Newspaper z roku 1869. Černobílá karikatura zobrazuje pět malých chlapců, kteří hladově hltají šťavnaté melouny.
V letech a dekádách, které následovaly, tyto obrazy noviny a časopisy udržovaly, tiskly je na propagační letáky a hojně je využívaly v reklamních prostorách. Kromě médií se podobné obrázky začaly objevovat rovněž na pomůckách do kuchyně - na nádobí, utěrkách nebo i na slánkách a pepřenkách. A každé z těchto zobrazení bylo stejné: černí lidé konzumující melouny s až neobvyklou radostí.
„Získáte takový temný koncept šťastného člověka, který miluje meloun,“ říká Williams-Forsonová.„Melouny se sice pěstují na jihu, ale jedí je i lidé mimo jih. Problém nastává v momentě, kdy má být člověk očerňován na základě jídla.“
Debra Freemanová, spisovatelka a šéfredaktorka časopisu Southern Grit Magazine, narazila na některé z těchto reklam a fotografií prostřednictvím své matky a byla zasažena tím, v jak široké míře bylo „melounové klišé“ používáno. „Bylo šílené vidět ty stejné reklamy s malými černými dětmi s obrovskými rty, které jedí melouny. Ty obrázky byly používány ve velkém.“
Stereotyp přetrvávající dodnes
Ačkoliv se může zdát, že reklamní letáky z počátku 20. století nemohou mít vliv na současnost, stereotyp týkající se melounů je příkladem toho, že kontroverze toto téma vyvolává stále.
V roce 2014 se do problémů dostal deník Boston Herald, když otiskl komiks s Barackem Obamou, kterému je nabízena melounová zubní pasta. V ten samý rok byl propuštěn vysokoškolský fotbalový trenér v Charlestonu v Jižní Karolíně. Důvodem byl bizarní oslavný rituál, při kterém jeho tým rozbil meloun a přitom vydával zvuky podobné lidoopům. Nepříjemné překvapení čekalo na účastníky protestního pochodu proti zastřelení černošského studenta policií. V americkém Missouri si pro ně „připravili“ sladový likér, smažené kuře a meloun.
