Na kraji nenápadné vísky u Vysokého Mýta stojí zchátralý zámeček. Svá nejlepší léta má očividně za sebou. Jen malá cedule s nápisem Zóna Remix na brance dává tušit, že se uvnitř něco děje. Uvnitř a v přilehlých budovách bydlí sedm lidí. Snaží se vybudovat idylickou společnost obklopenou přírodou. Postupně tam chtějí postavit desítky obydlí převážně z kamenů a hlíny a žít soběstačně pouze z vypěstovaných potravin.
I v sedmi lidech jde podle všeho o největší podobnou komunitu v Česku. Tvůrce projektu Zdeněk Sokol chce, aby se do Domoradic postupně nastěhovalo až dvacet rodin. "Sami se učíme žít takto v těsném souznění s přírodou a až se to naučíme, chceme tyto zkušenosti předávat dál," říká Sokol, původní profesí fotograf.
Domky postaví za pět dní
Na zámek navazuje podobně zašlý statek. Jedné budově chybí střecha, jiným zase okna. "Ještě loni, když jsem se sem nastěhoval, to ale vypadalo mnohem hůř," říká Sokol. "Bylo to tu celé zarostlé, nebyla sem zavedená voda, ani elektřina." Letos už pěstují brambory, okurky, patizony a rajčata. Na okraji zahrady stojí pec na chleba, uplácaná z hlíny a kamenů. Na podobném principu chtějí budovat obydlí pro další členy komunity. "Takový domeček postaví pět chlapů společně za týden a vyjde to jen na sedmdesát tisíc," říká Sokol.
Nejzachovalejší budovou statku je sýpka. Její sklepení přeměnili na meditační a relaxační prostory. Díky skalnímu podloží a spodní vodě pod ním je v něm vzduch skoro jako u moře a přitom celoročně konstantní teplota osm stupňů.
Podobných komunit, jakou budují lidé kolem něj, jsou po světě stovky. Zóna Remix je v Česku první. Hledání nových členů je však těžké. "Občas nás sem někdo přijde navštívit, ale na těch starších vidíme, že už jsou zakonzervovaní ve svém světě a jen těžko by jej opouštěli. Proto se chceme více zaměřit i na vzdělávání mladších lidí ve školním věku," doplňuje Sokol.
Lidé v Domoradicích se dříve dívali na Sokola a jeho přátele s odstupem. Připouští to i provozovatel tamního obchodu se smíšeným zbožím Pavel Hatschbach. "Já osobně jim fandím, byl jsem asi prvním člověkem, se kterým tady přišli do styku. Ostatní byly zpočátku méně důvěřiví. To víte, lidé na vesnici jsou konzervativní. Ale teď už si na to zvykli a spíš čekají co se s bývalým statkem bude dít," říká.
Peníze oželí. Ale až později
Zóna je zvláštní ještě jednou věcí. "Snažíme se uvnitř zóny žít úplně bez peněz a fungovat čistě na směně. Zatím měníme hodinu práce za hodinu práce. Já někomu třeba zavedu elektriku a on mi pak bude hodinu pomáhat na baráku," vysvětluje Sokol. Princip směny chtějí zachovat i v budoucnu, kdy jich bude v zóně žít více.
Bez peněz to zatím nejde. Členové komunity zatím na zámku a statku žijí v nájmu. V budoucnosti chtějí areál odkoupit od zemědělského družstva – pokud tedy najdou sponzora. Investovat bude třeba i do malé větrné elektrárny, kterou chtějí na kopci postavit. "Věříme, že to společně zvládneme," říká Sokol.
A jak se na Sokolovu iniciativu dívají odborníci? Podle Zbyňka Ulčáka z katedry environmentalistiky Masarykovy univerzity je nutné být opatrný. "Hlavní je, aby se komunity neuzavíraly úplně vůči zbytku společnosti. Důležité je vybudovat vzájemnou důvěru," vysvětluje. Z ekologického hlediska však nemá zóně co vytknout. "Nejsem sice s tou iniciativou blíže seznámen, ale z toho, co vím, mi to připadá jako velmi promyšlený projekt. Nevypadá to na žádnou amatérskou hurá akci," doplňuje Ulčák. Dodává však, že je těžké udržet podobné komunity při životě po delší dobu. "Většinou je to generační záležitost. Děti členů se pak často rozhodnou odejít, a tím komunity zanikají," připomíná.
