LN Kam v současnosti starší lidé nejraději jezdí?
Senioři jezdí všude tam, kam mladší lidé. Tedy nejen do Středomoří, ale třeba i na Šrí Lanku nebo do Thajska či Senegalu. Hodně populární je v poslední době také ostrov Zanzibar. Na rozdíl od mladších turistů však většinou nejezdí individuálně, ale spíš s cestovní kanceláří.
Senioři se cestování nebojí. Cestují čím dál častěji a dále |
LN Cesty do exotických končin mají svá rizika. Která patří k nejčastějším?
I pro zdravého člověka bývají nebezpečné vysoké teploty v některých částech světa. Nedávno jsem třeba mluvil se zkušeným cestovatelem, který se vrátil z Ghany. Říkal, že takové vedro ještě nezažil a měl co dělat, aby ho zvládnul. O to obtížněji by dusno zvládal třeba člověk s chronickým onemocněním srdce. Srdeční choroby jsou přitom jednou z nejčastějších příčin úmrtí starších lidí na cestách.
LN Kvalita zdravotní péče je přitom asi v zahraničí značně rozdílná...
V Africe bývá v průměru mnohem horší než například v Asii. Jezdíme se studenty pomáhat do Keni, kde je pár kvalitních nemocnic, ve zbývajících je ale úroveň zdravotní péče dost strašná. Celkem běžně tu můžete narazit i na padělané léky. Chronicky nemocným lidem bych proto cestu do subsaharské Afriky moc nedoporučoval. V případě úrazu tu může navíc mít problémy i zdravý člověk. Právě u starších lidí je přitom riziko různých nehod vyšší než u těch mladších.
LN Co se turista může dozvědět v centru cestovní medicíny?
Tato centra poskytují především informace o očkování, zdravotních rizicích, prevenci cestovních průjmů a malarické profylaxi. Před cestou do exotičtějších zemí je ale určitě vhodné zajít i za naším praktickým lékařem, který zná nejlépe náš zdravotní stav. Měli bychom si od něj nechat potvrdit seznam léků, které pravidelně užíváme. V opačném případě se může třeba diabetik, který převáží inzulin a injekční stříkačky, stát na hranicích podezřelým z toho, že obchoduje s drogami.
Senioři na cestách. Nové zážitky prospívají mozku |
LN Jaké zdravotní potíže v současnosti cestovatele nejvíc pronásledují?
Jsou to cestovní průjmy, které však naštěstí obvykle nemívají nijak závažný průběh. Většinou stačí dva až tři dny dodržovat dietní opatření, pít dostatek tekutin a případně brát probiotika a léky na snížení počtu stolic. Pokud potíže do té doby neodezní, přidají se vysoké horečky, pacient zvrací nebo má krev ve stolici, pak je třeba navštívit lékaře. Děti a starší lidi tyto průjmy více ohrožují už proto, že rychleji dehydratují, a někdy může dojít až k selhání ledvin. Na cestách do zahraničí se ale lidé mohou nakazit také tak závažným onemocněním, jako je cholera, nebo některou z parazitárních infekcí.
LN Vzpomněl byste si na některý případ z poslední doby?
Nedávno ke mně přišla do ordinace starší paní, která byla s rodinou na dovolené v Indii. Ukázalo se, že zde onemocněla infekcí způsobenou parazitem Entamoeba histolytica neboli měňavkou úplavičnou, jež má na svědomí dlouhodobé průjmy a může vyvolat i jaterní abscesy (ohraničené chorobné dutiny vzniklé zánětem a vyplněné hnisem – pozn. red.).
LN Starší lidé mívají také obavy z vedlejších účinků některých vakcín. Nakolik jsou opodstatněné?
Vhodná vakcinace je naopak před mnohými riziky chrání. Kromě cestovních očkování by tito lidé měli být očkováni ještě i proti chřipce a pneumokokům. Už proto, že starší člověk může na zápal plic umřít s mnohem větší pravděpodobností než mladý.
LN Který dopravní prostředek byste starším cestovatelům doporučil?
Pokud jsou zdraví, mohou cestovat celkem bez omezení. Cesty letadlem bych nedoporučil jen těm, kdo nedávno prodělali cévní mozkovou příhodu nebo operaci srdce. A lidé s chronickou sinusitidou, kteří mohou mít v letadle problémy se změnami tlaku, by si měli nechat předepsat preventivní léky. Jestliže není starší člověk zvyklý řídit na delší vzdálenost auto, měl by dát raději přednost dopravě vlakem nebo autobusem. Už proto, že dopravní nehody jsou na prvním místě v žebříčku zdravotních rizik a úmrtnosti na cestách.
LN Myslíte, že cestování prospívá zdraví seniorů?
Určitě! V ordinaci se setkávám s lidmi, kteří se na první cesty vydali třeba až v sedmdesáti a úplně jim to změnilo život. Začali žít mnohem aktivněji. A to je podle mého úplně nejdůležitější. Pobyt u moře a plavání pak nepochybně prospívá nejen pohybovému aparátu, ale i celkovému zdraví.
