Cholesterol nebolí, ale hrozí. Srdečně-cévní onemocnění jsou největším zabijákem v Česku

Typická česká snídaně: rohlík s uzeninami nebo průmyslově vyráběné müsli zalité sladkým jogurtem. Případně sladké pečivo, jako jsou kobliha či loupák. To vše je pro náš organismus časovanou bombou. Češi konzumují stále více jednoduchého cukru, při jehož zpracování v těle stoupá hladina tuků. A naopak v krvi mizí „hodný“ cholesterol označovaný jako HDL.

Zato vyšší než doporučovanou hladinu „zlého“ cholesterolu LDL má v krvi téměř 90 procent dospělé populace u nás. Způsobuje cévní onemocnění srdce, jež jsou nejčastější příčinou úmrtí v České republice, následována těmi mozkovými. Hlavním důvodem těchto komplikací je kornatění a ucpávání tepen, tedy ateroskleróza. „Ateroskleróza však nevzniká bez dodávky cholesterolu do cévní stěny. Cholesterol tak můžeme považovat za hlavní příčinu aterosklerotických cévních změn a jejich komplikací,“ varuje předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík. Naopak „hodný“ HDL cholesterol krev zbavuje nadbytečného celkového cholesterolu tím, že jej odvádí do jater.

Vymýtíme kornatění tepen?

Odborné studie prokazují, že pro aterosklerózu je životně nezbytný přísun cholesterolu do cévní stěny. Už dlouhá léta mají pacienti k dispozici léky, které hladinu cholesterolu snižují. Statiny. „S nadsázkou můžeme říci, že pokud léky eliminující cholesterol (a tím aterosklerózu) dáme všem, zvýší se dožití a dále poklesne celková úmrtnost,“ vysvětluje účinky léčby profesor Vrablík.

To však neznamená, že by lékaři začali statiny předepisovat plošně. Prvotní léčba spočívá v úpravě režimu pacienta. Tedy vynechat zejména uzeniny, vepřové maso, levné čokolády, sladkosti a zvýšit příjem ovoce a zeleniny, tedy vlákniny.

„U pacientů v takzvané primární prevenci, tedy bez prodělané srdečněcévní příhody, začínáme těmito režimovými opatřeními, a pokud pacient takto hlídá svůj cholesterol, jsme spokojeni a léky mu nepředepisujeme,“ popisuje praxi kardiolog Lukáš Zlatohlávek, lékař Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Bohužel jeho zkušenosti z praxe jsou takové, že pacienti u změny režimu příliš dlouho nevydrží.

Přitom by při nákupu stačilo více sledovat, co do košíku vkládáme. Jídlo vyrobené z jemně umleté bílé mouky nemá v sobě už nic z toho, co je v obilovinách dobré. Taktéž čím delší trvanlivost potraviny, tím hůře. Jednoduše řečeno, průmyslově vyrobená potravina přináší rizika. Je lepší kupovat čerstvé suroviny, které zpracujeme až doma. Je také zbytečné vynechat tuky úplně. Ty kvalitní, obsažené v mase, másle či mléčných výrobcích, je důležité konzumovat pravidelně. Byť střídmě.

Kdo se musí spolehnout na lék

Pacienti, kteří však prodělali srdečněcévní onemocnění, případně spadají do rizikové skupiny ohrožené touto diagnózou, se bez léků neobejdou. Patří mezi ně léčiva ovlivňující pohotovost ke srážení krve, léky ovlivňující krevní tlak a další srdečně-cévní funkce a zásadně také léky regulující hladiny krevního cholesterolu.

Na snížení cholesterolu mohou lékaři předepsat již zmíněné statiny, specialista je může doplnit či nahradit ezetimibem. A pro pacienty s nejzásadnější diagnózou je k dispozici i biologická léčba v podobě injekcí – PCSK9 inhibitory. „Tato léčba je v tuto chvíli velmi finančně náročná a určená jen pro speciální centra. Kritéria pro její předepsání splňuje pouze omezená část pacientů – ti, kdo jsou po mrtvici či infarktu a mají hladinu LDL cholesterolu i při terapii statinem v hodnotě nad 3 mmol/l. A dále pacienti s takzvanou familiární hypercholesterolémií, u nichž léčba statiny dostatečně nezabírá,“ dodává Zlatohlávek.

Podceňování léčby zabíjí

Jenže právě v těchto skupinách pacientů je nejvíce těch, kdo svoji léčbu podceňují a zanedbávají. „Máme data o tom, že celkem 20 až 30 procent pacientů například po infarktu či mrtvici do dvou let přestává brát léky. U některých diagnóz je to bohužel i vyšší procento, někdy až kolem 50 procent. Největšími,hříšníky‘, co se dodržování léčby týče, jsou podle odborníků lidé s vysokým krevním tlakem, s vysokým cholesterolem, diabetici II. typu a kuřáci,“ podotýká praktický lékař z Benátek nad Jizerou Igor Karen. Vlastní zkušenost s dodržováním léčby má devětačtyřicetiletá pacientka s familiární hypercholesterolemií Simona. Stejnou diagnózu měl i její bratr. Při této nemoci se v cévách abnormálně hromadí cholesterol.

„Lékař mně i bratrovi vysvětlil, co je to za nemoc a jaké jsou její důsledky, pokud se nebudeme léčit,“ vzpomíná paní Simona. Zatímco ona od 18 let začala pravidelně užívat léky, její bratr přistoupil k nemoci opačně.

„Tato nemoc nebolí a člověk si ani neuvědomuje, že je nemocný, dokud se neobjeví komplikace. Bohužel můj bratr nedbal doporučení a léky prakticky nebral. Došlo to až tak daleko, že ve 34 letech zemřel na infarkt,“ říká.

Paní Simona má dvě dcery a jedna z nich má stejnou nemoc, léky ale bere pravidelně. „Vzhledem k tomu, že moc dobře víme, co může nedodržování léčby způsobit, jsme obě důsledné. Samozřejmě když vám na prahu dospělosti oznámí, že budete muset do konce života brát léky, a vy na sobě nepozorujete ani sebemenší náznak nemoci, není jednoduché zvykat si na jejich pravidelné užívání. Pochopila jsem ale, že bez léčby bych dopadla špatně, a stejně tak si to uvědomuje i moje dcera,“ dodává paní Simona.