V roce 1967 oslavila Alexandra David-Néelová sté narozeniny a jeden z novinářů se při té příležitosti cestovatelky zeptal, jak dokázala v roce 1924 na své cestě do Lhasy ujít pěšky bezmála 7000 kilometrů drsnou náhorní plošinou Tibetu. „To je celkem jednoduché,“ odpověděla francouzská znalkyně východních náboženství. „Kladla jsem prostě jen jednu nohu před druhou.“
Chůze je opravdu velmi prostý a pro člověka zcela samozřejmý způsob pohybu. Jeden krok se může jevit jako zcela nicotný počin, ale právě z takových na první pohled bezvýznamných kroků se skládají impozantní pouti. Naši pravěcí předkové vyšli před šedesáti tisíciletími z africké kolébky lidstva po svých a doslova krok za krokem osídlili všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Pro člověka zůstávala chůze po většinu jeho existence jediným způsobem, jak se dostat z jednoho místa na druhé.
