7. března 2018 6:54 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Člověka drží při životě aktivita. Rozdejte si to s vnoučaty v pexesu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Vnoučata (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vnoučata (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Strop odchodu do důchodu je stanoven na 65 let. Vzhledem k tomu, jak se stále zvyšuje délka dožití, budou si Češi podle předpokladu užívat dalších dvacet let krásného nicnedělání. Pokud tedy budou zdraví. A aby byli zdraví, nemohou ono nicnedělání brát doslova. Člověk musí být aktivní, aby si udržel tělesnou i fyzickou svěžest.

„Základním pravidlem je, že to, co je dobré pro srdce, je dobré také pro mozek. Pokud chceme snížit riziko rozvoje kardiovaskulárních chorob a demence, měli bychom se zajímat o vyrovnanou skladbu jídelníčku a pravidelně se věnovat fyzickému a duševnímu cvičení,“ shrnuje nejzákladnější pravidlo psycholožka Markéta Šplíchalová z České alzheimerovské společnosti.

Geniální hra

Duševní činnost může být velmi zábavná. Odborníci velmi vzývají obyčejné pexeso. Jednoduchá hra je ve své podstatě geniální – procvičuje obrazovou a zároveň prostorovou paměť. A neméně důležité je to, že je to hra společenská. Skvěle poslouží i návštěva divadla či kina.

Ne všichni mají ve vyšším věku po svém boku partnera či rodinu nablízku. V tom případě je dobré si najít v okolí nějaké kurzy pro seniory.

Ty úspěšně pořádá například litvínovská knihovna. „Před jedenácti roky přišla do knihovny nabídka na kurz trénování paměti. Nadchlo mě to a od té doby pořádám v knihovně Univerzitu volného času,“ říká ředitelka Marcela Güttnerová s tím, že věkové rozpětí účastníků se pohybuje od šedesáti do devadesáti let. „Nejstarší paní je 93 a s klidem strčí do kapsy sedmdesátníky, je neuvěřitelně čiperná,“ dodává Marcela Güttnerová.

Během setkání hrají senioři společenské hry, pexeso, pracují s vizuálními kartami, při nichž si každý vybere obrázek jemu blízký a rozpovídá se o něm. To je prokládáno nenáročnými, zábavnými fyzickými cviky. Učí se také řadu mnemotechnických pomůcek, které jim jsou užitečné v praxi. „Ta nejzákladnější se týká nakupování. Učím je, že si mají položky rozčlenit například na mléčné výrobky, pečivo, ovoce, zeleninu, hygienické pomůcky a do každé zařadit maximálně pět položek. S přehledem si pak zapamatují bez taháku 25 věcí,“ usmívá se ředitelka knihovny.

Ani ve chvíli, kdy je člověk odkázán na péči jiné osoby, se nesmí aktivizace nemocného opomíjet. „S Alzheimerovou nemocí se často pojí i úbytek motivace k činnostem, proto je leckdy potřeba, aby pečující převzal iniciativu a nabízel různé aktivity. Je dobré vycházet z toho, co byl blízký zvyklý dělat dříve, ať už to jsou domácí práce, práce na zahradě, či koníčky,“ upozorňuje psycholožka Markéta Šplíchalová s tím, že poté je potřeba tyto schopnosti co nejdéle podporovat.

„Je možné, že člověk s demencí bude ještě rád umývat nebo utírat nádobí, ale kvůli poruše paměti si už nebude pamatovat, kam ho uložit, a proto se raději bude dané aktivitě vyhýbat. Stačí se domluvit, ať nádobí zůstane na lince, že je uklidíme sami. I lidé upoutaní na lůžko mohou skládat ponožky, rovnat si pro sebe obsahy různých krabiček, skládat prostírání,“ vysvětluje psycholožka s tím, že na druhou stranu by se nemělo „aktivizovat za každou cenu“. Pro člověka by aktivity měly být příjemné; ve chvíli, kdy tomu tak není, se samozřejmě pečující může setkat i s nepříjemnou reakcí nemocného.

Patová situace pro děti

Pokud je u někoho z rodiny diagnostikována Alzheimerova nemoc, musí se její členové připravit na nejrůznější situace. „Lidé se nás často ptají na to, co nemoc přináší, jak se bude asi v nejbližší době vyvíjet, zda mají nárok na příspěvek na péči či jaké sociální služby mohou využívat. Také se zajímají, jak lze vybavit a upravit domácnost blízkého z hlediska bezpečí,“ popisuje nejčastější dotazy Markéta Šplíchalová. Kontaktní místa České alzheimerovské společnosti jsou už v každém kraji a jemožné si domluvit osobní konzultace.

„Stejně jako pořádáme kurzy pro pečovatele z oboru, v nabídce máme i kurzy pro rodinné pečující,“ dodává koordinátorka respitní péče Lucie Hájková. Ta však upozorňuje ještě na další problém: „Pracovníků pečovatelských služeb je zoufale málo.“

Nejčastěji o nemocné s poruchou paměti pečují jejich dospělé děti, které se mnohdy ocitají v patové situaci. „Říkáme jim sendvičová generace. Musejí se postarat o své rodiče a zároveň ještě mnohdy podporují vlastní potomky. Rozhodují se, zda opustí práci, aby mohli pečovat o nemocného, nebo pro něj seženou nějaký ústav, za který však budou platit obrovské částky,“ říká neurolog Aleš Bartoš z Národního ústavu duševního zdraví.

Jitka Pavlíková
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz