Psi patří v českých domácnostech k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům. „Soužití s nimi má příznivý vliv nejen na naši fyzickou kondici, ale i na rozvoj sociálních vazeb,“ říká doktor Zoran Nerandžič z Kliniky rehabilitačního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty UK. „Příznivě ovlivnit může i naši psychiku.“ Podle slov doktora Nerandžiče bývají psi také osvědčenými pomocníky při rehabilitaci. Díky dokonalým smyslům i vynikající učenlivosti mohou vydatně pomáhat také tělesně i duševně postiženým lidem. A v poslední době se stále častěji hovoří i o jejich diagnostických schopnostech.
Změnit životní styl
Domácí mazlíček sice může příznivě ovlivnit náš život, ale úplně „zadarmo“ to přece jenom není. „Mnozí lidé si myslí, že se pes přizpůsobí jejich životnímu stylu,“ upozorňuje na častý omyl novopečených chovatelů veterinární lékařka z Prahy 10 Martina Načeradská. „Ve skutečnosti by naopak měli svůj životní styl přizpůsobit svému čtyřnohému společníkovi.“ A to není zrovna jednoduché. Obzvlášť pokud si domů pořídí štěně, které má za půl hodiny či za hodinu plný močový měchýř.
Pokud nestojíte o to mít po bytě loužičky, pak s ním musíte pokaždé vyběhnout ven. Ale nejde jen o venčení, svého psa byste měli umět také zabavit a co nejlépe mu rozumět. Klientům proto veterinářka doporučuje knížku Konejšivé signály aneb na jedné vlně s naším psem norské kynoložky a spisovatelky Turid Rugasové, kterou považuje za bibli všech pejskařů.
Dozvědí se v ní totiž, co znamená řeč psího těla či mimika jeho obličeje. Díky těmto znalostem se pak mohou vyhnout zbytečným vzájemným konfliktům. Jestliže nechtějí, aby z jejich psa vyrostl agresor, který se pustí do křížku s každým kolemjdoucím hafanem, pak by ho měli také socializovat.
Jinak řečeno seznámit ho s tím, jak to chodí v psí smečce. A to vyžaduje návštěvy psích hřišť anebo parků, kam obvykle pejskaři se svými domácími mazlíčky chodívají. Ze dne na den tak začnou mít chovatelé daleko víc pohybu, než měli doposud.
Pohyb se psem se počítá
Pokud si chceme udržet dobrou kondici, měli bychom za den ujít asi pět kilometrů. Jenže dost často máme na práci něco „důležitějšího“ než se bezcílně potulovat venku. Pokud si ale pořídíme psa, na kterém nám záleží, pak máme daleko větší šanci svůj denní limit splnit.
I s dospělým jedincem musíme totiž minimálně třikrát denně vyběhnout ven. A to za jakéhokoliv počasí. Na naší fyzické kondici se to po nějakém čase zaručeně projeví.
„Díky pravidelnému pohybu se snižuje krevní tlak a zlepšuje látková výměna,“ říká doktor Nerandžič. Jsou známé dokonce i případy diabetiků, kteří mohli vysadit inzulín, když se začali víc hýbat.
Velmi užitečný je čtyřnohý společník také pro lidi po cévních mozkových příhodách nebo infarktech, kteří se potřebují rychle zotavit a nabrat nové síly. Se psem mají najednou důvod jít ven, i když je zrovna pod mrakem.
Mnozí mohou začít používat postiženou ruku, za kterou se do té doby tak trochu styděli. Svému čtyřnohému společníkovi musí přece nasadit obojek nebo náhubek, dávat mu povely a správně ho během procházky kočírovat. Při té příležitosti si nenápadně procvičí jemnou i hrubou motoriku a řečové dovednosti.
Usmíření bývá snazší
Čtyřnohý společník může zlepšit nejen naši fyzickou, ale i psychickou kondici a občas také zažehnat rodinnou bouřku. „Jakmile je domácí mazlíček označen za parťáka, stává se plnohodnotným členem rodiny, který rozhodně rodinu obohatí, oživí a nějakým způsobem zaktivizuje,“ říká psycholožka Marta Boučková. „I přestože se na začátku musí rodinní příslušníci přizpůsobit potřebám svého nového člena.“
Domácí mazlíček nás učí ohledům na druhého a zodpovědnosti za toho, koho jsme k sobě připoutali. Za péči se nám odmění oddaností a respektem. Zlepšit může i atmosféru v rodině, ale jen tehdy, kdy je v ní vítaný.
Pacienty do nemocnic v Praze chodí těšit psi, pod Petřínem koně |
Proto by si všichni její členové měli předem ujasnit, zda s příchodem čtyřnohého člena domácnosti souhlasí. V opačném případě mohou totiž vztahy v rodině spíš utrpět. Prospěšný může být domácí mazlíček i ve chvíli, kdy rodinné vztahy nejsou zrovna ideální. Dokonce i tehdy, kdy v rodině vládne „tichá domácnost“ a její členové na sebe nemluví.
Přes veškeré rozepře se musí totiž dohodnout na tom, kdo se o psa postará. Jinak řečeno domácí mazlíček pomůže udržet vzájemnou komunikaci. Umí ale i zažehnat chmury, když se třeba vrátíme naštvaní z práce.
Pokud si potřebujeme provětrat hlavu, pak je pohlazení psa a pěkná procházka s ním tím nejlepším lékem. „Řada studií navíc prokázala, že při hlazení zvířecí srsti se vyplavuje takzvaný hormon lásky oxytocin,“ dodává veterinářka.
Vyjít ze své samoty
Domácí mazlíček leckomu také pomůže překonat tíživou samotu. „Starší lidé bývají náladovější, a proto hůř navazují kontakty,“ míní doktor Nerandžič. „Mnohdy pak mívají pocit, že už o ně nikdo nestojí.“ Když si ale pořídí psa nebo kočku, získají někoho, kdo je má bezvýhradně rád a komu vůbec nezáleží na tom, jak vypadají ani jakou mají náladu, s kým si mohou povídat a o koho se mohou starat. Radost ze setkání se čtyřnohými kamarády mívají i senioři, kteří žijí v domovech důchodců.
Psychicky pookřejí a začnou mezi sebou i více komunikovat. Čtyřnohý společník jim poskytne námět k hovoru. Dobrý vliv může mít ovšem i na mladé lidi, kteří si připadají vyřazení z běžné společnosti.
„Přesvědčil jsem se o tom, že soužití se zvířaty může vést od sociální segregace k sociální inkluzi,“ říká doktor Nerandžič. Před časem měl totiž možnost sledovat výsledky neobvyklého experimentu. Na statku tehdy nějakou dobu žili důchodci s dětmi z diagnostických ústavů.
Díky společné péči o zvířata spolu brzy začaly tyto dvě skupiny vzájemně komunikovat. Do té doby problémové děti si navíc zlepšily školní prospěch. Ve volném čase ochotně krmily a hřebelcovaly koně. Péče o zvířata je leckdy bavila víc než třeba projížďky na koňském hřbetě. Konečně totiž našly někoho, kdo je potřeboval a komu na nich záleželo.
