Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Demence není součástí normálního stáří, upozorňuje lékařka

Zdraví

  5:57
Musíte se snažit pochopit, jak demence mění myšlení, vnímání i chování a vyjadřování daného člověka. Pak se bude s nemocným Alzheimerovou chorobu komunikovat lépe, říká docentka Iva Holmerová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Gerontologického centra v Praze.
ilustrační snímek

ilustrační snímek foto: Shutterstock

LN Alzheimerovou chorobou trpí častěji starší pacienti. Svádí to, abychom řekli, že ke stáří demence zkrátka patří…
Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou syndromu demence a její riziko opravdu stoupá s věkem. Ale přesto platí, že demence není součástí normálního stáří, je vždy důsledkem onemocnění, které poškozuje mozkovou kůru.

Vzpomínky mizí nenápadně. Alzheimerova nemoc se schovává i před lékaři

LN Představme si, že u našeho příbuzného byla diagnostikována Alzheimerova choroba, nezbývá než se o něj postarat. Na co bychom se měli připravit?
Pokud se jedná o první příznaky, může člověk ještě dlouhou dobu vést kvalitní život, samozřejmě s určitými omezeními. Stanovení diagnózy neznamená automaticky rezignaci na normální život, tedy nemělo by. I lidé s mírnou demencí by měli být co nejdéle aktivní, případně i pracovat, pokud je to možné. Tím myslím, že například překladatel či recepční může pracovat často ještě i docela dlouho po stanovení diagnózy. Možné to není třeba u letových dispečerů. V pozdějších stadiích je zapotřebí zejména zajištění podpory a péče.

LN S některými problémy je možné se obrátit na odborníky. Kam konkrétně?
Prvním krokem by měla být návštěva praktického lékaře, který ví nejvíce o zdravotním stavu daného člověka a také o případných dalších onemocněních, která by mohla zhoršovat kognitivní stav nebo imitovat demenci.

Podle společné porady s praktikem by se do další péče měl zapojit i specialista, zpravidla to bývá neurolog, a to zejména u mladších nemocných nebo u lidí, u nichž se syndrom demence projevuje atypickými příznaky. Na psychiatra se obracíme zejména v případě, kdy jsou akcentované psychické příznaky syndromu demence. Na geriatra zejména v případech, kdy pacientem je člověk vyššího věku, který má mnoho dalších diagnóz, a kdy je zapotřebí hodnotit a léčit nejen psychické, ale i somatické problémy.

LN Co je nejdůležitější pro člověka s Alzheimerovou nemocí?
Každý člověk s demencí je jiný, má jiné potřeby. Záleží na typu demence a zejména na stupni jejího vývoje, zda se jedná o počínající, mírnou demenci či zda je už stav pokročilý a těžký. Lidé s demencí a jejich pečující blízcí potřebují různé služby, měli by tedy včas pamatovat i na to, aby si zažádali například o příspěvek na péči, kterým budou služby spolufinancovat.

Vědci už dokážou včas rozpoznat Alzheimerovu chorobu

LN Co je pak nejdůležitější v domácím prostředí?
Jsou to blízcí. Pečující blízcí. To jsou klíčové osoby pro každého člověka žijícího s demencí. Ve fázi počínající demence zejména u Alzheimerovy nemoci mohou žít lidé ještě samostatně, ale podpora ze strany blízkých je pro ně nepochybně důležitá. S progresí syndromu demence se potřeba péče zvyšuje, protože člověk s demencí stále více potřebuje nejen podporu, ale také pomoc v jednotlivých aktivitách denního života.

LN Nemohou se doma stát nějaké nehody, nebude nemocný potřebovat stálý dohled?
Vždy je nutné najít dobrý kompromis mezi bezpečností člověka a kvalitou jeho života. Většina z nás si přece přeje žít kvalitním životem, bez zbytečných omezení. Takový život má ale svá rizika, která jaksi samozřejmě přijímáme. Jde spíše o to, abychom se nevystavovali rizikům zbytečným.

To se týká do značné míry i lidí s demencí – vždy je zapotřebí zvážit, které riziko je ještě únosné, přijatelné, a které již nikoli. Jaké omezení je opravdu nutné. Jsou to zpravidla těžká rozhodnutí, na kterých by se měl podílet hlavně člověk žijící s demencí, jeho blízcí, a podporu by jim měli poskytnout odborníci.

LN Jaká je komunikace s podobným pacientem?
’Není „podobný“ pacient. Lidé žijící s demencí jsou různí a záleží na mnoha faktorech. Zdůrazním jen některé nejdůležitější: Přijímat a respektovat člověka s demencí či kognitivní poruchou jako dospělého člověka, a tak se k němu i chovat. Z toho zpravidla vychází úspěch či neúspěch veškeré komunikace.

Měli bychom znát příznaky demence – u Alzheimerovy nemoci se jedná zprvu a zejména o poruchy paměti. Je tedy přirozené, že se člověk žijící s demencí může opakovaně, a to i velmi často ptát na stejné věci. S tím je třeba počítat, i když není zrovna jednoduché pořád odpovídat na to samé.

Mnoho nesnází v komunikaci ale i změněné chování vyplývá z povahy syndromu demence, z toho, jak se člověku jeví okolní svět. Mnohdy je pak jeho reakce docela logická, i když zcela jiná, než bychom očekávali u jiných lidí. Takovou dosti univerzální radou, jak se chovat k lidem žijícím s demencí a jak s nimi lépe komunikovat, je snažit se pochopit, jak se demence projevuje a jak mění myšlení, vnímání i chování a vyjadřování daného člověka.

Autor: