Traduje se také, že římský císař Nero, vládnoucí ve druhé půlce prvního století našeho letopočtu, si na gladiátorských zápasech před očima držel leštěné smaragdy.
To, čemu dnes říkáme sluneční brýle, vynalezli až v Číně někdy ve 12. století. Nesloužily však k ochraně před sluncem – brýle vyrobené ze zbarvených průsvitných destiček křemence zvaného záhněda se nosily v interiérech. Říká se totiž, že si jimi zakrývali oči soudcové, jimž záleželo na tom, aby z žádného jejich pohledu nikdo v soudní síni nedokázal vyčíst, jaký rozsudek asi vynesou. Z Číny se brýle dostaly až do Evropy – ani tady však oči nestínily. Vznikly totiž brýle dioptrické, jež bystřily zrak hlavně starším příslušníkům bohatších vrstev, a u nich se řešil hlavně způsob, jak brýle z kůže, kostí či kovu udržet na nose. Nejjednodušší byl monokl, tedy jen jedna čočka, nebo cvikr, čili brýle bez obrouček, jež stačilo jen přicvaknout na nos, případně lorňonky – tedy brýle s držátkem.
Zároveň se experimentovalo s hedvábnými šňůrkami, jež se obmotaly kolem uší (místo obmotávání v Číně se na konec tkaniček připevňovala malá závaží). Roku 1730 vymyslel anglický optik Edward Scarlett stranice čili nožičky, jež vedou od brýlí k uším a drží je na nose, aniž by je bylo nutné nepohodlně přicvaknout. všechna vylepšení se však týkala výhradně dioptrických brýlí. Dokonce těch, jež v polovině 18. století svým zákazníkům vyráběl angličan James Ayscough. Brýlové čočky v modrozeleném odstínu nedělal kvůli tomu, aby je chránil před paprsky, ale protože se domníval, že tím kompenzuje vady zraku.
A tak se opravdové sluneční brýle objevily až v roce 1929. v Americe je toho roku začal vyrábět podnikatel Foster Grant, který je nabízel dovolenkářům na plážích v Atlantic city, jen pár hodin jízdy z Manhattanu. Jeho brýle se záhy staly oblíbeným doplňkem hollywoodských herců a hereček, i když se vedou spory o to, proč vlastně: zda si jimi zakrývali oči zrudlé od ostrých reflektorů, nebo se před září reflektorů naopak chránili, nebo už se tehdy snažili skrýt svou tvář před dotěrnými fanoušky.
Ve 30. letech praktičnost slunečních brýlí objevila americká armáda a vybavila jimi své letce, kteří se s jejich pomocí chránili před ostrým sluncem ve velkých výškách. Už tehdy brýle dokonce dostaly UV filtr, který brání před škodlivým zářením. a odmyslíme-li si nejrůznější bláznivé tvary a barvy, sluneční brýle se za uplynulé století ani moc nezměnily.
