Choroba AIDS není nemocí jen narkomanů a prostopášníků. Jsou zaznamenány případy, kdy se člověk virem HIV nakazil již při svém prvním pohlavním styku. AIDS zkrátka nijak nevypovídá o charakteru nemocného.
První černošský vítěz tenisového Wimbledonu Arthur Ashe, spisovatel sci-fiIsaac Asimov či izraelská zpěvačka Ofra Haza. Všem zmíněným se virus HIV stal osudným, přestože nevedli nijak rozmařilý život. Ashe a Asimov se nakazili během krevní transfuze při operaci, Ofru Hazu infikoval manžel.
Myslela jsem na sebevraždu
Vystudované ekonomce Kláře, která pochází z malého města nedaleko Prahy je 27 let. Virem HIV se nakazila před dvěma lety od svého třetího sexuálního partnera. On sám si infekci přivezl ze svého putování po Rusku, kde se v poslední době virus HIV šíří extrémně rychle.
Smutná rekordní čísla. V Česku rychle přibývá pacientů s HIV |
„Po měsíci od inkriminovaného pohlavního styku se mi zničehonic objevily vysoké horečky, na které jsem přitom nikdy netrpěla. Nasazená antibiotika nijak nezabírala. Tehdy se můj přítel přiznal k nevěře a oba jsme si zašli na testy. Bohužel byly pozitivní,“ vzpomíná.
Pro Kláru to byl samozřejmě šok. Její partnerství se rozpadlo a zároveň pro ni začalo martyrium vyšetření a chození po doktorech, ale i po psycholozích. „Uvažovala jsem tehdy o sebevraždě. Neviděla jsem důvod v životě pokračovat,“ přiznává Klára. Nakonec však došla k závěru, že je lepší se s nemocí naučit žít. Zatím však o ní neřekla ani svým rodičům. „Jednou to budu muset udělat, ale zatím se s virem musím srovnat sama. A jde to, i když pomalu. Člověk se raduje i z maličkostí, kterých bych si dříve možná ani nevšimla.“
Přesto Klára nemůže zapomenout na to, že v těle jí hlodá malý, leč zákeřný zabiják. S pochopitelných důvodů se bojí mít sex, aby své partnery nenakazila. Nedávno se zamilovala, avšak jak sama říká, navázat jakýkoliv vztah jí připadá nebezpečné. Ani HIV pozitivní člověk nemusí rezignovat na citový život, existují případy spokojeného soužití, kdy jeden z partnerů je nositelem viru. Samozřejmě že sexuální kontakty lze v takových případech provozovat jen s ochranou.
Virus čeká na správnou chvíli
Postup viru HIV připomíná zákopovou válku. Jeho trpělivost je místy až zrůdná. Nejdříve v lidském těle napadá buňky CD4+. Virus se nenápadně vloudí do jejich jádra a chvíli dělá jakoby nic. Imunitní systém je v té chvíli ještě v pohotovosti a vytváří imunitní látky. Proto HIV se svým postupem nijak nespěchá. Vyčkává, až se z jeho pohledu situace uklidní. Ve chvíli, kdy je organismus nějak oslaben, třeba obyčejným nachlazením, HIV udělá další krok vpřed.
Čínská vesnice vyobcovala malého chlapce. Kvůli HIV se ho zřekl i dědeček |
Rozmnoží se na určitou úroveň a poté opět zaujme pozice. Tímto stylem postupuje dál a dál. Buněk CD4+ postupně ubývá a imunitní systém bývá při sebemenším ohrožení, třeba i při rýmě, stále přetíženější. Zákonitě přijde den, kdy se zhroutí a virus HIV má cestu otevřenou. V tu chvíli napadá i další buňky, třeba ty nervové, a nemoc AIDS propuká naplno.
Život s AIDS je náročný. „Kvalita života je dána fází infekce, ve které byla podchycena a kdy bylo možné i zahájit léčbu. Jakákoliv léčba znamená i určitá omezení – kontroly, změny léčby, opakované odběry, ale bohužel i diskriminaci,“ říká vedoucí Ústavu epidemiologie LF UK v Plzni Petr Pazdiora.
Řada nemocných podle jeho slov léčbu nesnáší dobře, projevuje se řada nežádoucích účinků, to znamená, že ani léčba není ideálním řešením. „Na druhé straně se nepochybně prodloužila doba i kvalita života zejména u osob, u kterých léčba byla zahájena včas,“ říká lékař.
Lék, který by virus HIV definitivně zničil, zatím neexistuje. Občas se objeví zpráva, že se podařilo nemoc vyléčit, ta však později bývá s nepříjemně železnou pravidelností dementována. Současné medikamenty tak postup viru dokážou pouze zpomalit.
Infikovaný člověk musí v běžném životě dodržovat určitá pravidla, zvláště ta hygienická. Každé krvavé zranění, byť se jedná jen o malé škrábnutí, je třeba krýt obvazem, dokud se nezahojí. Stejně tak by člověk s HIV neměl nikomu půjčovat své žiletky či zubní kartáčky, což ovšem platí obecně. Naopak nádobí použité osobou s HIV lze umývat normálně s ostatním nádobím.
Virus se nepřenáší přes prkénko na záchodě a přátelské políbení na tvář či běžný společenský styk je zcela neškodný. Neexistuje žádný důvod, aby HIV pozitivní člověk byl ostrakizován a vyloučen ze společnosti. Ztráta rodinného prostředí naopak může významně ovlivnit samotný průběh onemocnění, a to pochopitelně k horšímu.
