Čím to tedy je a co s tím?
Jedno číslo na úvod: každý desátý člověk trpí dlouhodobými potížemi se spánkem, lékaři pro to mají označení chronická nespavost a používají ho tehdy, když se problémy vlečou tři měsíce a déle. Často je to svým způsobem začarovaný kruh.
Na začátku bývají nějaká konkrétní trápení, nad nimiž člověk přemýšlí, třeba obava ze ztráty práce, nezdárné dítě a jeho chování nebo hádky s partnerem, kvůli nimž spánek za moc nestojí. Člověk je nevyspalý, unavený, přichází o vlastní dobré spánkové návyky, začne mít obavy z toho, že bude špatně spát, a ony se naplňují, ačkoli původní zdroj trápení už třeba pominul.
Příčin špatného spánku je ale víc, kromě zjevných, jako jsou třeba různé bolesti, jsou to také změny hladin hormonů – proto například některé ženy špatně spí v době těhotenství či klimakteria.
Proč spíme hůř a hůř?
Lékaři mají každopádně jasno: problémů se spánkem mezi lidmi přibývá a nemohou za to jen stres, starosti a psychické vypětí, je to daň za vyvinutou civilizaci. Dobrovolně pracujeme, sportujeme nebo se bavíme dlouho do večera, stále svítíme, a nedovolíme tak tělu, aby se řídilo vlastním rytmem v závislosti na světlu a tmě či denní době.
Spánku nesvědčí ani příliš mnoho vypitých káv, alkoholu, práce na směny či zhoršené prostředí s nadměrným hlukem. Dá se to dokonce přesně spočítat: od šedesátých let, tedy za pouhé půlstoletí, se průměrná délka spánku ve vyspělých zemích zkrátila o jednu až jednu a půl hodiny.
Nedostatek spánku není banalita a únava následující den není tím nejhorším, co se může stát. Chybějící spánek přímo souvisí například s obezitou, protože tělo se snaží chybějící energii získat jinde a bude vás nutit o to více jíst, zejména vydatná jídla. Studie ho spojují také s rozvojem kardiovaskulárních chorob, cukrovky nebo deprese. Je též známo, že noční směny mají vliv na zvýšený výskyt rakoviny prsu u žen, které mají k tomuto onemocnění dispozice.
Pozor na mobily!
Ačkoli to neradi slyšíme, spánek ničí používání chytrých mobilů, konkrétně vadí vystavení modrému světlu, jež vede ke zpoždění našich biorytmických hodin. Přeloženo do češtiny to znamená, že mozek nedokáže vypnout hned, jak mobil odložíme, takže číst si na něm před spaním je poněkud kontraproduktivní. Přes den to tolik nevadí, protože bdíme a cirkadiánní rytmus není tak citlivý.
„Modré světlo ohrožuje spánek jen při večerním sledování displeje. Na místě je tedy zvažovat, že večer už je hlavně potřeba vypnout počítač a odložit telefon,“ doporučuje bioložka Helena Illnerová, která se lidskému spánku věnuje dlouhodobě. Podle ní to má smysl hodinu až tři před tím, než jdeme spát. Kompromis představují mobily, které mají funkci omezující modrou složku světla.
Nedostatkem spánku netrpí jen dospělí, ale i děti a zejména dospívající, kteří často spí méně kvůli učení nebo zábavě dlouho do noci. V důsledku nejenže spí kratší dobu, ale navíc si zásadně narušují rytmus spánku a bdění – spát chodí hluboko po půlnoci, probouzejí se nejdřív v poledne. Mohou klidně naspat osm a více hodin, ale není to totéž, jako kdyby tak činili v noci. I pro takové chování mají odborníci pojmenování – říkají mu zpožděná fáze spánku a vyskytuje se u sedmi až deseti procent populace a nese s sebou zvýšené riziko vzniku úzkosti a deprese.
Stejně tak ale platí následující: „Potíže se spánkem bývají jedním z příznaků deprese,“ říká psychiatr Martin Anders z pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Ostatně, duševní choroby obecně se velmi často projevují právě potížemi se spánkem, většinou nespavostí. Kromě deprese je to typické třeba pro úzkostnou poruchu.
Člověk, jehož spánek nestojí za nic, by se měl v prvé řadě obrátit na svého praktického lékaře a snažit se najít příčinu potíží. V případě, že se to nepovede či pokud léčba nezabere, může se nechat vyšetřit přímo odborníky na spánkovou medicínu ve speciální spánkové laboratoři. Poruchy spánku častěji trápí ženy než muže, jejich výskyt navíc stoupá s věkem. Avšak zatímco je normální, že s věkem klesá doba, kterou člověk prospí, skutečná nespavost zasluhuje pozornost.
Příčin nespavosti může být více a někdy je třeba v prvé řadě řešit jiné problémy, které spánek zhoršují – třeba zažívací potíže, časté nucení na močení, nepravidelnost srdeční činnosti nebo prostý fakt nedostatku pohybu přes den. S tím souvisí třeba poruchy spánku u lidí po mrtvici. Nemůže za ně ani tak sama mrtvice, spíš to, že se pacienti nemohou ve spánku otáčet, což je jinak přirozené. Totéž platí u ostatních poruch hybnosti.
Neklidné nohy vadí
Trápení může způsobovat i věc zdánlivě tak banální, jako je „syndrom neklidných nohou“. Postižení musí v noci někdy pár minut, jindy dlouhé hodiny nutkavě hýbat nohama – a o klidném spánku tak nemůže být řeč.
Nespavost mohou vyvolat i léky, například některé přípravky proti Parkinsonově chorobě zvyšují spavost přes den. A příkladů je samozřejmě mnohem víc. Lékaři mohou lidem trpícím nespavostí nabídnout různá řešení – podle toho, jaká je hlavní příčina jejich obtíží – od úpravy spánkového režimu přes cílenou léčbu léky až po léčbu základního onemocnění, tedy třeba deprese nebo zažívacích poruch. Stále více se přitom při léčbě zohledňují psychické aspekty nespavosti.
Poruchy spánku se dělí do několika skupin: nespavost, poruchy dýchání ve spánku (spánková apnoe), nadměrná denní spavost (třeba narkolepsie), poruchy cirkadiánního rytmu, parasomnie (například noční děsy, náměsíčnost, noční můry) či abnormální pohyby (syndrom neklidných nohou, skřípání zubů, křeče v lýtkách).
U některých poruch, zejména u nespavosti, postačí k diagnóze údaje od pacienta, vyšetření ve spánkové laboratoři nebývá přínosné. Využít spánkovou laboratoř je dobré především při diagnostice poruch dýchání ve spánku, nadměrné denní spavosti, někdy pomáhá také při potvrzení parasomnie nebo abnormálních pohybů ve spánku.
Až padesátkrát za noc
Ačkoli to řada lidí podceňuje, velmi záleží i na tom, kde a na čem spíme. Řeč je zejména o matracích: pokud jsou v nich vyležené prohlubně nebo nás pružiny během spánku nepříjemně tlačí, je nejvyšší čas vyměnit vše za nové. Během nočního spánku změníme polohu těla v průměru třicetkrát až padesátkrát – a tomu by se měla matrace dokonale přizpůsobit a páteři poskytnout pevnou oporu. Zároveň by nikde neměla tlačit, aby každý sval i kloub mohl relaxovat. Doporučená hygienická životnost matrace je pak sedm až deset let. Během té doby se v matraci nahromadí tolik prachu, odumřelých kožních buněk a živých i mrtvých roztočů, že další spaní na ní může negativně ovlivňovat zdraví.
