Inkontinence? Trpí jí víc lidí, léčit se ale nechtějí

Výsledky průzkumu, zveřejněné v rámci Světového týdne kontinence, odborníky znepokojily. Ani ne tak kvůli samotnému nárůstu. Data ale ukázala, že stále více nemocných vůbec nenavštíví lékaře.

„Narazili jsme na paradox. Výrazně stoupla znalost pojmu inkontinence, více lidí také vnímá únik moči jako zátěž. Očekávali bychom, že přijde také tendence tento problém řešit. Počet inkontinentních lidí, kteří navštěvují lékaře, ale naopak poklesl. Návštěva lékaře se také oddaluje,“ uvádí Zdeněk Kučera, ředitel České společnosti podpory zdraví.

K lékaři chodí 35 % lidí, kteří mají potíže s únikem moči, zatímco v roce 2003 to bylo 52 %. Odborníci pro to mají své vysvětlení. Přispívají k tomu prý výrobci hygienických pomůcek a jejich masivní reklama. „Představujeme si, a reklamy nás k tomu i nutí, že při úniku moči stačí vzít si plenkovou vložku. To je zásadní omyl.

Používání pomůcek problém vůbec neřeší,“ varuje profesorka Eva Topinková.

Inkontinence postihuje hlavně ženy, především ty nad 45 let. Riziko zvyšují porody, hlavně větších dětí. „Pokud nechce být žena ve čtyřiceti inkontinentní, musí co nejdříve po porodu začít svaly pánevního dna posilovat, to v 90 procentech případů pomáhá,“ říká ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě Jaroslav Feyereisl.

Výzkumníci se ptali 300 žen, které trpí inkontinencí, jak ji řeší. Z nich speciální cviky provozuje 22 procent pravidelně a 36 procent občas.
Řešení existuje u většiny nemocných. Při typu inkontinence, kterému se říká stresová a která se vyznačuje drobnými „nehodami“ při kýchání, smíchu nebo popoběhnutí, je možná i operace. A při méně časté inkontinenci, urgentní čili naléhavé, zase mohou pomoci léky.

Léčbu inkontinence přehlížejí i zdravotníci
Jenže léčbu inkontinence podceňují nejen pacienti, ale i zdravotníci. Potvrdil to jiný průzkum, který loni provedlo Inko fórum v zařízeních, která poskytují sociální služby převážně starším lidem. U téměř 70 % inkontinentních pacientů nebyl v těchto ústavech vůbec diagnostikován typ inkontinence, což je přitom zásadní pro léčbu. Léky dostávalo jen 6 % tamních pacientů.

„Každý z nich by měl mít nějaký program, aby se inkontinence snížila,“ říká přitom Topinková. I u starých lidí je možné dosáhnout zlepšení. Někdy pomůže i nácvik, při kterém zdravotníci pacienty pravidelně odvádí na toaletu.