17. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Jak číst bolest? Každý by se s ní měl naučit žít, říká přední fyzioterapeut Kolář

Fyzioterapeut Pavel Kolář. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fyzioterapeut Pavel Kolář. | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Praha Legenda české fyzioterapie Pavel Kolář o hledání hranice bolesti, síle napodobování a nešikovných dětech i o tělech, co se narodila pro tenis či balet.

Pavel Kolář má tichý hlas, mluví uvážlivě, pomalu a jeho tvář málokdy opustí vážný a trochu nečitelný výraz. Ani jeho pracovna v pražské nemocnici Motol o něm moc neprozradí: skříňka u pracovního stolu je plná lahví se slivovicí, ale ne proto, že by byl její vyhlášený milovník. Prostě patří k nejčastějším dárkům, které dostává od svých pacientů. Že je věřící, připomíná kniha o Tomáši Akvinském, jinak jsou v dohledu pouze pracovní spisy.

O diagnostických schopnostech tohoto muže s hlavou skoro dohola a nezvykle špičatýma ušima se vyprávějí legendy. Patří k těm nemnoha, kteří vidí souvislosti, jež většině lékařů i fyzioterapeutů unikají. Není divu, že na jeho péči i školení je dlouhý pořadník.

Fyzioterapeut Pavel Kolář.
Renomovaný fyzioterapeut Pavel Kolář

On sám považuje předávání zkušeností, které za léta praxe nabyl, za své poslání. Lidem by rád předal pár důležitých rad: poznejte své vlastní tělo a jeho procesy, aktivně přistupujte k tělesné schránce a především k mysli. Dlouhodobou úzkost nebo stres jmenuje coby časté příčiny fyzických potíží, s nimiž za ním lidé přicházejí. To, co se děje v hlavě v podobě emocí a motivace, se podle něj přetavuje do procesů interních a tělesných – somatických.

Když Pavel Kolář hovoří o nutnosti aktivního přístupu k sobě samému a zároveň o důležitosti přijetí těžké diagnózy, není to teoretizování. On sám léta žije s diagnózou Bechtěrevovy choroby, tedy bolestivým onemocněním páteřních obratlů, které vyvažuje krom jiného hlubokou relaxací.

LN: Poznáte u dětí na první pohled, na jaký sport se hodí?
Poznat se to dá, ale ne na první pohled. Určitě však nestačí, aby se přede mnou prošlo, abych řekl, že tenhle má talent na fotbal a ten na hokej. Talent je složený z řady dílčích předpokladů a pro každý sport je třeba trochu rozdílného nadání. Je určeno kvalitou a adaptačními možnostmi jednotlivých systémů v organismu: metabolického, kardiovaskulárního, respiračního, imunitního, anatomického, centrálního. Fyziologická kvalita těchto systémů vám stanovuje předpoklady pro různé druhy sportu. Jiné předpoklady potřebujete pro cyklistiku a jiné pro fotbal, tenis či pro gymnastiku. Talent je nastaven různorodě a každý se hodí trochu k něčemu jinému. K některému sportu potřebujete více koordinační schopnosti vázané na centrální nervový systém, k jinému více funkce metabolické, kardiovaskulární a respirační, které podmiňují určitý typ vytrvalosti nebo rychlost. U většiny sportů, kde potřebujete větší rozsah pohybu, musíte mít i talent anatomický. Rozhodně ne každé dítě se hodí svou anatomií, tedy tvarem svých kloubů a kostí, aby dělalo balet, moderní gymnastiku, atletiku nebo fotbal. Pokud nemáte hybnost anatomicky dostatečně danou, projeví se to časem nejen na výkonu, ale hlavně na zdraví. Specifické anatomické předpoklady potřebujete vlastně na všechny sporty: na golf, volejbal, cyklistiku, tenis...

LN: To jsme u anatomie. Co další předpoklady?
I další systémy mají u každého z nás různé předpoklady pro určitý sport a také potřebují rozdílný trénink. Zabývá se tím sportovní fyziologie. Když budete dělat hloubkové potápění, tak k tomu potřebujete jiné předpoklady a jiný trénink respiračního, kardiovaskulárního a metabolického systému než u vytrvalostního běhu či cyklistiky. Na tenis, basketbal a jiné míčové sporty potřebujete zase mimo jiné velmi dobrou opticko-motorickou koordinaci: vaše oči musí umět rozeznat pozadí od popředí a tím správně číst pohyb míče, musí umět nastavit váš pohyb vůči pohybujícímu se předmětu, potřebujete mít dobré periferní vidění… Zde je tedy spíše dominantní optická a s ní spojená koordinační funkce. To třeba v gymnastice, atletice či šermu už tolik nepotřebujete. Tomáš Dvořák je mistr světa v desetiboji. Vybral si atletiku a tam byl jeden z nejlepších. Ale v basketbalu nebo fotbalu by zdaleka nebyl tak úspěšný, protože nemá až takový optický talent. K některým sportům potřebujete třeba kvalitní akusticko-motorické předpoklady. Takový tenista reaguje na míček a registruje charakter úderu už podle sluchového vjemu. Dobrý tenista sluchem pozná, jaký pohyb míček má, a cíleně na to velmi rychle reaguje tělem. Pokud mu vezmu sluchový vjem, ztratí určitý rozměr pohybové orientace.

LN: Máte hodně pacientů, u nichž jsou fyzické problémy psychického původu?
Je jich hodně. Někdy je nutné využít i antidepresiv, a to i v případě, že u pacientů dominují čistě bolesti tělesné. Na druhé straně se v řadě případů přisuzují obtíže psychice, ale jejich původem mohou být některá jiná onemocnění. Měl jsem pacienta, u něhož se čtyři roky zhoršovaly bolesti zad, ramen a kloubů. Podle jeho okolí se navíc měnila i jeho osobnostní charakteristika. Byl depresivnější. Vzhledem k tomu, že neměl žádný významný nález somatický ani žádný jiný, prošel vším: magnetická rezonance, revmatologie… na co si vzpomenete. Člověk by ho řešil psychosomaticky, protože neměl zásadní důvod si stěžovat. Nakonec jsme mu udělali hodně důkladné vyšetření imunologické a zjistili pozitivní tularemii. Před těmi čtyřmi lety, kdy se začaly objevovat jeho obtíže, začal dělat myslivce a nakazil se. Bohužel, než přišly výsledky, spáchal sebevraždu. Dá se předpokládat, že právě tohle se podepsalo na jeho obtížích i na jeho depresivním chování. Takže někdy je třeba hledat i jiný než psychosociální původ. Je řada infekčních onemocnění, která mají dopad na naše tělesná a psychická onemocnění. Poslední práce třeba ukazují, jaký může mít na psychiku dopad prodělaná toxoplazmóza. To se pak může opačně projevovat v rovině tělesné.

LN: Mluvíváte docela hezky o bolesti, neberete ji jako vysloveně negativní věc. Jak poznat hranici, kdy už to není přirozený společník, ale důvod k návštěvě odborníka?
Někdy je to těžké. Jsou pocity bolesti, které znám, vyplývají z přirozenosti, a bolesti takové, které jsem nepoznal, jsou divné a trvají dlouho. Tyto bolesti pak signalizují případnou nemoc. I přes velký technologický pokrok, nebo spíš díky němu, vyhodnocujeme někdy v medicíně bolest v chybném kontextu. Dám příklad. Bolí mě palec u nohy. Udělám rentgen a najdu tam artrózu, které pak přisoudím důvody bolesti. Ta artróza může překrýt naši pozornost, a tím pomineme, že za bolestí může stát třeba počínající neuropatie, metabolické onemocnění, nějaká infekce v organismu či jiný důvod. Artróza je pouze terénem, na kterém tato bolest vzniká, a nikoliv její kauzální příčinou. U bolestí zad je to zcela typické. Otázkou bolesti by se medicína měla více zabývat. O fyziologických a patofyziologických procesech spojených s bolestí se toho ví a na medicíně učí méně než o problematice kdejakého onemocnění, kterým trpí jen hrstka lidí. Klade se také malý důraz na rozlišení mezi bolestí nociceptivní, tedy vycházející z místa vlastní poruchy, bolestí neuropatickou, která vychází z nervového systému, bolestí přenesenou, bolestí emoční nebo bolestivým chováním... S tímto rozlišením a s důsledky pro organismus je třeba umět lépe pracovat. Bolest není jen psychologický faktor, ale při dlouhodobém působení přináší i zásadní dopady fyzické a interní. V medicíně by se s ní mělo umět líp pracovat. A každý z nás bychom se s bolestí měli také naučit žít: ani ji nepřeceňovat, ani nepodceňovat.

Celý rozhovor s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem o předpokladech ke sportu, bolesti a o tom, proč máme dobře poznat své tělo, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 17. května.

V magazínu dále najdete:

  • Proč mizí hmyz z českých luk a lesů, jaké to má dopady na životní prostředí a co se s tím dál dělat.
  • Rozhovor s pedagožkou Eliškou Walterovou o tom, proč české školy zaostávají a v čem je ve školství špatná selektivnost.

Petra Tajovský Pospěchová

Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní
Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní

Krkonošský národní park (KRNAP) v loňském roce navštívilo téměř 3,8 milionu lidí. Negativním dopadem masové turistiky je velké množství odpadků, které po sobě lidé v přírodě zanechávají. Dobrovolníci jich každoročně sesbírají skoro 3 tuny.

Najdete na Lidovky.cz