Nešťastní jsou nejen rodiče dětí s postižením, ale i samotné organizace. Ty přišly o část peněz od klientů a navíc nedosáhnou na kompenzaci, která by provoz pokryla. „Nezbývá než doufat, že provoz bude brzy povolen,“ říká Tereza Honců, zakladatelka a hlavní fyzioterapeutka spolku Caballinus sídlícího v Praze Lipencích.
Lidovky.cz: Do jak velkých potíží jste se v souvislosti s koronavirem dostali?
V první řadě zastavení provozu znemožňuje pokračovat v terapii dětí právě v nejpotřebnější době jejich vývoje. A dětí, které k nám jezdí, je opravdu velké množství. Rodiny s dětmi se specifickými potřebami mají v dnešní době extrémní psychické, ale i fyzické zatížení. Odlehčovacích služeb je minimálně. Další, co nás tíží jsou finance. Rodiče na terapii zhruba ze čtyřiceti až padesáti procent přispívají (zbytek hradí sponzoři, dárci, nadace nebo granty – pozn. red.). Část mzdových nákladů jsme schopni pokrýt z kompenzací státní podpory, ale na provoz hiporehabilitačních koní nám prostředky nezbývají. Jejich provoz je financován z peněz utržených za služby, a pokud nejezdíme, peníze citelně chybí. Kůň je pro nás jedním z nejdůležitějších členů týmu, kterému je věnovaná maximální pozornost a péče.
Loňské jaro jsme ještě přestáli, protože jsme měli nějaké finanční rezervy a dostala se nám velká podpora s přispěním individuální sbírkové výzvy na Darujme.cz. Ta běží i nyní a jsme vděční za jakýkoli příspěvek. Přes léto jsme totiž investovali do vybudování zázemí, kde je sociální zázemí a vyšetřovna pro klienty. Finanční problémy nemáme jen my. Většina hiporehabilitačních center jsou neziskové organizace, a přestože poskytují komplexní rehabilitační péči, tak nedosáhnou na zásadní kompenzaci hlavního provozu. Tedy na vše, co je s koňmi spojeno.
Lidovky.cz: Kolik peněz měsíčně potřebujete na udržení koní?
Máme jich pět a měsíčně to vychází na 75 tisíc korun. Ta částka vypadá vysoká, ale je v ní započítáno ustájení, krmení, doplňky, výcvik, tréninky, chiropraxe, kovář. Je velmi důležité, aby koně nestáli, byli fyzicky i psychicky v pohodě a připravení kdykoli v činnosti pokračovat.
Lidovky.cz: Chybí jim, když nemohou vozit pacienty?
Většině to chybí, protože mají rádi pozornost, kontakt a péči.
Lidovky.cz: Jak se vlastně vybírají vhodní koně pro hiporehabilitaci?
Koně nevybíráme, ale hledáme. Na hiporehabilitaci se nehodí každý kůň. Jsou dvě hlavní cesty, jak získat vhodného koně. Buď si ho vytipujete od hříběte, takže máte plnou kontrolu nad tím, jak si ho připravíte. Samozřejmě, vždy je to trochu loterie. Není to jen o pohybu, ale také o neprověřeném charakteru zvířete. Tato možnost je časově i finančně náročnější. Druhou cestu představuje nákup koně staršího, takzvaně hotového, kdy už můžete vidět základní předpoklady pro práci. Najít vhodného jedince není jednoduché, spousta lidí si myslí, že pro hipoterapii se hodí kdejaký kůň, například nám nabízejí koně vyřazené z dostihů. Těch je velký přebytek a majitelé se je snaží umístit, protože jejich sportovní životnost je jen několik let. Ale u těchto zvířat často nebývá v pořádku psychika a rovněž je tam riziko poškození pohybového aparátu. Ani nevíme, jakou měl daný kůň historii a jak na tom bude s ochotou spolupracovat.
Lidovky.cz: Jsou pro terapii vhodná určitá plemena?
Existují statistiky, která plemena koní pracují v hiporehabilitaci nejčastěji. Každé má jiný pohyb hřbetu, který má specifické vlastnosti. U některých převažuje pohyb do strany, někde předozadní pohyb a u některých pohyb nahoru dolů. Obecný trend je, že pro děti se vybírají koně, kteří mají úzký hřbet a jsou nižší. Jištění dětí ve velké výšce je náročné. Oblíbení jsou teplokrevní koně s ne tak temperamentní povahou. Velmi vlídní jsou například irští cobové. Máme i fjordského koně, často jezdí hipoterapii huculové a velští pony. Chladnokrevní koně jsou ideální pro dospělou klientelu. Jde například o plemeno slezský norik a českomoravský belgik, které máme nejčastěji spojené s těžbou dříví v lese. Mají skvělý charakter, kompaktní tělo a unesou i klienta s vyšší váhou.
Lidovky.cz: Jak probíhá trénink koní?
Záleží v jakém stupni výcviku koně jsou. Trénink by měl být především pestrý. Kůň pro hipoterapii musí být především naprosto ovladatelný. V rámci přípravy využíváme metod přirozené komunikace, což se následně hodí nejen v situacích, kde se buduje vztah důvěry a respektu k člověku. Takový kůň pak je klidný a bezpečný, protože nereaguje v určitých situacích útěkem nebo celkovou panikou, jak je mu přirozené. Po stránce fyzické koně procházejí základním výcvikem včetně práce na jízdárně. Můžeme chtít, aby zvládl i základní drezurní a parkurovou práci. K tomu připočítáme nácvik speciálních dovedností, jako například přistupování k rampě, nácvik stání v klidu během manipulace s klientem. Je toho opravdu hodně, co musí kůň pro hipoterapii umět. Ze začátku je nutné je trénovat kolem pěti, šesti dnů v týdnu. Mezi tréninkem a samotnou hipoterapií musí mít odpočinek.
Lidovky.cz: Jak hipoterapie funguje?
Základem je především pravidelný pohyb koně. Kůň nabízí jasný, rytmický, cyklicky se opakující pohyb. Pohyb hřbetu koně vytváří balanční plochu, jejíž pohyb je přenášen na jezdce. Pohybu hřbetu lze tedy využít na způsob dynamické balanční podložky, a na to tělo a hlavně centrální nervová soustava klienta musí reagovat. Tím, že musí udržet balanc, výrazně zapojují svaly nejen trupu, stabilizátory páteře a břišní svaly. Je ovlivněna i bránice, takže se zlepšuje dechová funkce. V neposlední řadě ovlivňuje i orofaciální oblast, takže se dají velmi dobře dopředu ovlivnit i děti, které mají poruchy příjmu potravy. Obecně dochází ke zlepšení řeči, dostáváme velmi dobrou zpětnou vazbu od logopedů. Hipoterapie se dětem líbí, odehrává se mimo nemocniční prostředí, kterého už mají přehršel. A tím, že jízda probíhá v pozitivní emoci a děti jsou dobře naladěné, tak z pozitivního prožitku mohou především pohybově následně těžit.
Lidovky.cz: Pro jaké pacienty je hipoterapie vhodná?
Pro všechny, kteří mají problém s pohybem. Nejčastěji jsou to děti s neurologickými diagnózami, které ještě ani nemusejí být stanoveny, když s terapií začínáme. Věnujeme se hodně rané péči, ale asi nejčastější jsou dětské mozkové obrny, různé kombinované vady, kde je často postižen i zrak a sluch. Pak hypotonické syndromy, kdy mají děti nízké svalové napětí a psychomotorický vývoj je výrazně zpomalen. Přibývá rovněž dětí s poruchami autistického spektra. Často využívají hipoterapii děti s různými genetickými poruchami, například s Downovým syndromem. Pak jsou to poúrazové stavy, ortopedické vady…
Lidovky.cz: V jakém věku je ideální začít?
Je to stejné jako s jakoukoli jinou rehabilitační metodou. Čím dříve, tím lépe. Obecně se dá začít od třetího, čtvrtého měsíce věku dítěte, kdy se vývoj dítěte dá nejvíce ovlivnit. Nejmladší pacienty máme právě okolo třetího měsíce.
Lidovky.cz: Jak probíhá samotná terapie?
Před tím, než klienta přijmeme na hipoterapii, fyzioterapeut ho vyšetří. Rodiče si přinesou zprávy od lékařů, ke kterým dítě dochází. Samotná terapeutická jednotka trvá kolem dvaceti minut. Záleží na schopnostech dítěte a terapeutickém cíli. Miminka jsou polohována na koni třeba jen pár minut. Lekci vede fyzioterapeut nebo ergoterapeut, který má pro tuto metodu specializaci od České hiporehabilitační společnosti (ČHS). Terapeut volí polohu dítěte, zodpovídá za výběr koně, určuje tempo. Děti, které nejsou schopné samostatného sedu, jsou položeny na bříško, záda nebo sedí v protisměru s oporou o lokty. Hiporehabilitační kůň se specializační zkouškou na tuto činnost je veden vodičem, který koně dobře zná a je zodpovědný za to, jak bude kůň během jednotky fungovat.
Lidovky.cz: Jak si stojí česká hipoterapie ve srovnání s Evropou?
U nás má hipoterapie třicetiletou historii, vychází z české rehabilitační školy, a zaměřuje se zejména na ranou péči. V tom je svět za námi, kde mají stále obavy o provádění hipoterapie s dětmi mladšími 2 let. V září ČHS pořádá Evropskou konferenci o hiporehabilitaci, kde budou přednášet odborníci z celého světa. Také úspěšně vede kurzy v angličtině pro zahraniční terapeuty.
