Letošní pandemie nemoci covid-19 už po celém světě zabila přes 1,3 milionu lidí. Ať už ale hovoříme o jejích obětech v Číně, v Evropě, nebo v USA, téměř všude platí, že větší počet zesnulých tvoří muži. (Výjimkami jsou například Jižní Korea nebo Švýcarsko.) Podle vědců hrají v této smutné statistice roli jak genetika, tak společenské a kulturní faktory.
Washington Post píše, že v USA na nemoc způsobenou novým koronavirem k polovině října zemřelo o 17 tisíc víc mužů než žen. Na každých deset žen, které padly za oběť nemoci covid-19, připadalo 12 mužů.
Platí to i pro Česko. Podle dat ministerstva zdravotnictví u nás k 8. 11. zemřelo 2975 mužů a 2116 žen. Muži tedy tvoří 58 procent zemřelých.
Kuřácká teorie
„Používáme systémy podávání kyslíku, které jsou předstupněm ventilátorů. Pokud se stav pacienta zhorší natolik, že už naše péče nestačí, tak ho odesíláme na ARO. U nás tedy pacienti často neumírají,“ komentoval to zdravotnický záchranář Vojtěch Lépeš z interní JIP v oblastní nemocnici Kolín. „Na druhou stranu, kdybychom mluvili o odesílání pacientů od nás na ARO, je pravda, že větší část jsou muži. Přesné číslo vám ale v tuhle chvíli říct nedokážu.“
Covid je na špici příčin úmrtí v Česku. Koronavirus je prostě nový rizikový faktor, připustil lékař |
Rozdílu v průběhu nemoci covid-19 si nejprve všimli v Číně, kde epidemie propukla. Jako první vysvětlení se nabízela skutečnost, že v zemi draka je mezi aktivními kuřáky mnohem více mužů než žen. Vypadalo to proto, že nepoměr úmrtí způsobují jejich předem oslabené plíce, imunita a dýchací cesty.
Když se ale nemoc dostala do Evropy, kde jsou ve většině zemí genderové rozdíly v populaci kuřáků zanedbatelné, teorie se nepotvrdila. Bylo třeba hledat důvody jinde.
Biologické faktory
Ženy mají silnější imunitní systém a jsou pro boj s infekcemi geneticky lépe vybavené. Mohou za to pohlavní chromozomy. Na imunitní reakci těla se podílí asi 60 genů ležících na chromozomu X. Ženy mají tyto chromozomy dva, jeden po otci, druhý po matce. Muži mají pouze jeden, zděděný od matky.
Dvojnásobná sada genů na chromozomech X je pro vyšší odolnost žen vůči infekčním onemocněním klíčová. Není náhoda, že 95 procent z celkového počtu osob, které se dožijí 110 let, jsou právě ženy.
„Tato genetická diverzita je opravdu cenná,“ řekl pro New York Post genetik Sharon Moalem. „Jedna z nejdůležitějších zbraní imunitního systému je schopnost rozeznat virus. A geny na chromozomu X se na rozeznávání virů podílejí. Ženy mají dvě odlišné populace imunitních buněk, které jsou jedničky ve zpozorování vetřelců.“
Role T-lymfocytů
Ženy mají jakožto majitelky dvou chromozomů X oproti mužům v boji s infekčními nemocemi výhodu. Na druhou stranu se častěji potýkají s autoimunitními chorobami, jako je lupénka nebo roztroušená skleróza. S věkem schopnost imunitního systému bránit tělo proti patogenům klesá.
Podle deníku Washington Post se to ale v případě mužů děje mnohem rychleji než u žen. Souvisí to s T-lymfocyty. Je to druh bílých krvinek, které řídí imunitní odpověď lidského organismu. U mužů ve věku kolem čtyřiceti let je jejich imunitní funkce na úrovni devadesátiletých žen, píše Washington Post.
Muži také častěji než ženy trpí kardiovaskulárními chorobami. Ty jsou přitom jednou z nejčastějších komplikací průběhu onemocnění covid-19. Platí to i v České republice. Podle studie lékařského časopisu The Lancet jsme v první desítce výskytu vysokého tlaku u mužů.
Hypertenze ve většině případů souvisí se špatnou životosprávou, nezdravou stravou, nedostatkem pohybu a stresem. Všechny tyto dílčí faktory mohou způsobit horší průběh mnoha nemocí.
Sociální proměnné
Ve výčtu faktorů, které způsobují, že muži podléhají covidu-19 častěji než ženy, nesmíme opomenout ani ty sociální a kulturní. Washington Post píše, že muži si s pandemií dělají menší starosti než ženy, které naopak zdravotní rizika berou více vážně. Ženy také podle mezinárodního think-tanku Behavioral Science and Policy Asociation víc dodržují ochranná opatření, jako je nošení roušek nebo fyzický odstup od ostatních lidí.
Přestože se to mnohým čtenářům nemusí zamlouvat, je už několika studiemi podloženo dokonce i to, že si ženy poctivěji než muži myjí ruce. Kladou také větší důraz na osobní hygienu. Tento fakt snad nikdy neměl takové důsledky jako právě v době pandemie nakažlivé nemoci.
Abychom ale byli féroví, podle webu CNN si „překvapivě velký počet mužů i žen ruce nemyje vůbec“. Stále také platí, že velké procento lidí bez ohledu na pohlaví si nemyje ruce správně: buď mytí nevěnují dostatek času (jako optimum se uvádí 20 vteřin), nebo nepoužijí teplou vodu, případně úplně vynechají mýdlo.
Mýdlová historie
Genderové odlišnosti v osobní hygieně mají dle historičky Nancy Tomesové z americké univerzity Stony Brook kořeny v předminulém století. Sahají až do viktoriánské éry, kdy se poprvé začalo šířit povědomí o bakteriích a choroboplodných zárodcích. Tomesová tvrdí, že se v důsledku prvních výzkumů mikroorganismů a jejich souvislosti s nemocemi úplně změnila definice čistoty.
„Obzvlášť ženám tehdy bylo zdůrazňováno, že zdraví jejich rodiny zcela závisí na co nejvyšším stupni hygieny,“ řekla historička CNN. Už zakladatel vědního oboru demografie John Graunt prohlásil po přezkoumání britských záznamů o úmrtích v roce 1662, že „muži jsou méně umírnění než ženy a mnohem častěji umírají kvůli svým nectnostem“.
Muži statisticky méně často než ženy chodí k lékaři. Často do ordinace dorazí, až když jde opravdu do tuhého. Ve vědeckých pracích tato skutečnost bývá dávána do souvislosti s tradičním pojetím maskulinity, kdy se někteří muži zdráhají přiznat slabost.
V našem kulturním prostředí se totiž od mužů očekává spíš odvaha, síla a neohroženost. Potvrzuje to ostatně i často používaný expresivní výraz „pochlapit se“ ve smyslu „vzchopit se“ nebo „prokázat odvahu“. V tomto duchu bychom mohli mužům popřát, aby se pochlapili a neváhali jít k lékaři, když jim není dobře. Ať už jde o cokoliv.
