Dospělých s poruchou pozornosti a hyperaktivitou chodí k lékařům čím dál víc. Ne proto, že bych jich v populaci přibývalo, ale s tím, jak se rozšiřuje povědomí o této diagnóze, stoupá počet lidí, kteří si uvědomí, že by se poruchy pozornosti a chování mohly týkat i jich. Část pacientů se k lékaři dostává nepřímo, například kvůli depresím, úzkostné poruše nebo některé ze závislostí, kdy vyšetření odhalí, že hlavní příčinou potíží dotyčného člověka je právě ADHD.
A jak jste se učil?
„ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství, včetně školního prospěchu, po současnost. Zároveň se zhodnotí, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem,“ vysvětluje říčanský psychiatr Jan Čermák.
Příznaky hyperaktivity/impulzivity
Pozn.: Toto jsou oficiální diagnostická kritéria, která lékaři používají u dětí, dospívajících i dospělých. ADHD má dost možná člověk, který u sebe pozoruje minimálně pět z těchto příznaků po dobu minimálně půl roku a obdobně i pět příznaků z přehledu na předchozí stránce. |
Porucha je dána uspořádáním centrální nervové soustavy, a nelze ji proto vyléčit. Nicméně její projevy lze hodně zmírnit. ADHD ovlivňuje uspořádání mozku – sídlí v prefrontální mozkové kůře a v jejím spojení s dalšími podkorovými mozkovými strukturami. Mozek pacienta má menší objem a odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center, ale nic z toho se nevyšetřuje. Psychiatrům pomáhají diagnostické dotazníky. Diagnóza se potvrzuje splněním kritérií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu na příklad u deprese anebo u dalších psychických poruch. Někdy se nicméně běžná vyšetření doplňují například elektroencefalogramem.
Na léky se doplácí
Když se diagnóza potvrdí, lékař navrhne léčbu, která ideálně spočívá v kombinaci léků a psychoterapie. Bohužel terapeutů, kteří by uměli pracovat s dospělými pacienty s ADHD, je zatím v Česku málo, takže si mnoho nemocných musí vystačit pouze s léky. I tak tomůže znamenat zásadní zlepšení kvality jejich života.
Lékaři mohou předepsat například léky s účinnou látkou metylfenidátem, jejichž výhodou je vysoký léčebný efekt a nevýhodou, že dospělým pacientům ho zdravotní pojišťovny nehradí. Výjimkou jsou ti, kdo ho brali v dětství a dospívání – pokud v léčbě pokračují i poté, co jim bylo osmnáct let, doplácet nemusí. Jinak pacienti platí 100 až 1500 korun za balení, záleží na velikosti, síle pilulek i konkrétním léku.
Metylfenidát patří mezi stimulancia, což se může zdát u potíží spojených s neklidem a hyperaktivitou nelogické. Jenže ADHD ve skutečnost neznamená nadbytek aktivity, ale neschopnost odpočinku, potíže se selekcí podnětů a sníženou schopnost soustředění. Hyperaktivita jako taková je často vyvolána únavou. Stimulancia pomohou, zjednodušeně řečeno, upravit přenos informací v mozku a tím zvyšují schopnost soustředění a pacient se rovněž uklidní.
Účinná a přitom bezpečná léčba
Léky s druhou účinnou látkou, atomoxetinem, pojišťovny hradí částečně. „Léčba pomocí léků je neobyčejně účinná a přitom bezpečná,“ říká psychiatr Pavel Theiner z brněnské fakultní nemocnice.
To je rozdíl například oproti léčbě deprese, kde někdy trvá poměrně dlouho, než se odborníkům podaří trefit správný lék a jeho dávkování, aby to pacientovi přineslo skutečnou úlevu. Podle Theinera navíc pacienti s ADHD léky bez obtíží snášejí. V zahraničí se používají i amfetaminové sloučeniny, v Česku však zatím k této terapii schváleny nebyly, a tak jsou nedostupné.
Základem psychoterapie je práce s tím, že pacienti si nevěří, pochybují o svých schopnostech, bojí se selhání. Terapeuti je učí také různé kompenzační strategie, pomáhají jim plánovat si čas. Součástí terapie jsou i relaxační techniky a nácvik kontrolovaného dýchání. Míra obtíží je u každého člověka jiná, některým pacientům tedy stačí samotná terapie a obejdou se bez léků.
Poměrně mnoho věcí mohou ovlivnit pacienti, pokud se zaměří například na úpravu svého domácího a pracovního prostředí, naučí se používat pomůcky, jako jsou třeba diáře, velkou roli hraje také pravidelná životospráva.
