Nepřekvapí, že lidé s podezřením na infekci novým koronavirem jsou vyzýváni, aby nechodili do běžné ordinace nebo nemocnice, nýbrž kontaktovali lékaře po telefonu a řídili se jejich pokyny – až po případný převoz speciální sanitkou na určené infekční oddělení. Je to nejlepší způsob, jak nenakazit jiné pacienty a také zdravotníky v běžné nemocnici, která je už tak místem plným jiných nebezpečí.
Pětice nejčastějších nákaz
Není hned třeba propadat panice, ale je to tak – to, že se pacient v nemocnici nakazí nějakou chorobou, kterou předtím vůbec netrpěl, je přirozeným rizikem všude ve světě. Patogeny sem mohou zanést jiní pacienti a jejich návštěvy, ale i zdravotníci. V prostředí plném dezinfekce většina choroboplodných zárodků umírá, ale ty nejsilnější a nejodolnější přežijí a dále se množí.
V Evropě, tedy i v Česku, nejčastěji hrozí pět nemocničních nákaz (skrývají se také za označením nozokomiální infekce). Patří mezi ně infekce močových cest zejména po zavedení močového katétru (cévky) a dále infekce šířené krevní cestou zpravidla po zavedení katétru do cévy.
‚Dezinfekce došla, použijte mýdlo.’ Česko může na antibakteriální prostředky čekat i několik týdnů |
Klasickým ohrožením bývají infekce rány po chirurgickém zákroku. Záněty plic, které mohou být způsobeny bakteriemi a viry, méně často i plísněmi a parazity, napadají zejména imunitně oslabené pacienty.
U nemocných, kteří dostávají některá antibiotika, jež potlačují běžnou střevní mikroflóru, se naruší bakteriální rovnováha. V důsledku toho se přemnoží například bakterie Clostridium difficile, která způsobuje průjmy a další potíže zažívacího traktu.
Sto tisíc nakažených
Zatím poslední rozsáhlé evropské výzkumy nemocničních infekcí se uskutečnily v letech 2016 a 2017. Koordinovalo je Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí se sídlem ve švédské Solně a proběhly v zemích Evropské unie, v Norsku, Srbsku a v Severní Makedonii. Data o celkem 428 000 pacientech dodaly zdravotnické orgány příslušných zemí. Výsledky byly publikovány koncem roku 2018.
Co z nich vyplynulo? V celkovém průměru byla zjištěna jedna či více infekcí získaných v nemocnici u 6,5 procenta zkoumaných nemocných. Česká republika se údajem 6,7 procenta držela u těchto celoevropských hodnot.
Ze zkoumaného vzorku 15 117 českých pacientů byla u 1015 z nich zjištěna alespoň jedna nemocniční nákaza. S přihlédnutím k celkovému počtu lidí, kteří projdou českými nemocnicemi, proto evropská studie předpokládá, že ročně se v České republice nemocničními infekcemi nakazí přes 100 000 lidí.
Tato čísla však v Česku platí jen pro nemocnice, které poskytují akutní péči. Česká strana totiž pro studii nedala dostatečná data o ústavech pro léčení dlouhodobých pacientů, a údaje z nich tedy nebyly zpracovány.
Odlišná rizika
„Máme podobné problémy jako třeba v Rakousku, Německu či Belgii. A podobné číslo, tedy kolem šesti procent případů, nám vycházelo i v našich předchozích národních studiích,“ uvedl již dříve pro Lidové noviny Vlastimil Jindrák, vedoucí Národního referenčního centra pro infekce spojené se zdravotní péčí při Státním zdravotním ústavu. Nyní se již nechtěl k problematice vyjadřovat s odkazem na současné časové vytížení ústavu a na fakt, že novější data k dispozici nejsou.
Jak však už v minulosti uvedl, neplatí, že čím více nemocničních infekcí, tím horší nemocnice je. Záleží totiž na tom, jak komplikovaným pacientům poskytuje zdravotnické zařízení péči a jak rizikové procedury se v něm uskutečňují.
Bez parfumace by mýdla a čistící prostředky zapáchaly, říká chemik |
Neboli v běžných nemocnicích zaměřených na méně rizikové pacienty se komplikující infekce vyskytují méně často než na vysoce specializovaných klinikách nebo univerzitních nemocnicích.
„Riziko není stejné ani na jednotlivých odděleních, liší se i u různých skupin pacientů. Mohou mít totiž nějakou zátěž, predispozici pro to, že zrovna je může postihnout nějaká komplikace,“ dodal doktor Jindrák.
Nejrizikovější jsou vcelku pochopitelně jednotky intenzivní péče, kde se soustřeďují nejtěžší a nejoslabenější pacienti. Infekce pak dále číhají při chirurgických operacích nebo na ortopedii při výměně kloubu. Ohroženi jsou také oslabení a na lůžko upoutaní senioři v léčebnách dlouhodobě nemocných.
Mytí rukou jako základ
Někdy by se infekcím dalo zabránit větší opatrností, jindy k nim však přispěje tak nešťastná souhra okolností, že obrana prakticky není možná. Pokud například pacient s nějakou infekcí (nemluvě už o novém koronaviru) utrpí úraz a převezou ho do nemocnice, může tam nakazit všechny okolo dříve, než se na jeho nemoc přijde.
Někdy ovšem může být vina na straně zdravotníků. Ovšem ne vždy lze jednoznačně najít prvotního původce.
„Ačkoli to zní neuvěřitelně, správnou hygienu rukou dodržuje jen asi 85 procent všech našich zdravotníků,“ uvedl ještě před hrozbou koronaviru lékař David Marx, proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se kvalitě a bezpečnosti zdravotnické péče v Česku dlouhodobě věnuje.
Také podle doktora Jindráka se v Česku spotřebuje o třetinu méně dezinfekčních prostředků, než by odpovídalo doporučením Světové zdravotnické organizace. Tady je ovšem třeba dodat, že správná technika mytí rukou pro zdravotníky je mnohem složitější, než jak si myjí ruce běžní lidé. K tomu by personál v nemocnicích neměl při výkonech nosit šperky, v nichž se infekční částice skrývají.
Je možné, že právě nynější dramatická situace kolem koronavirové epidemie zvýší dodržování pravidel prevence. Aspoň tohle by mohl být její přínos.
