Vědci na německé Univerzitě Tübingen podnikli zajímavý pokus: počítač zásobovali novými informacemi v míře srovnatelné s přijímáním informací v běžném denním životě. Počítač si s nimi poradil skvěle a rychle je zpracovával, když simuloval věk 18 let. Obstojně mu to šlo i kolem čtyřicítky. Když měl ale napodobovat vyšší věk, začal výkon výrazně zpomalovat.
Vliv na mozek má i jídlo. Nejlepší je středomořská strava, říká neurolog |
„Nebylo to ale proto, že by se jeho kvalita zhoršila. Byl už tak zaplněn, že přijímání dalších nových dat a údajů bylo podstatně pomalejší,“ tlumočí závěry pokusu Dana Steinová, předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging.
Výsledek pokusu publikovaný před dvěma lety přesto vyzněl velmi pozitivně. Ukázalo se totiž, že zpomalení zpracovávání informací ve vyšším věku nemusí být nutně důsledkem mentálního zhoršení, ale mírou zahlcení mozku. Jinak řečeno každá další nová informace musí hledat své místo v paměťovém labyrintu. A to trvá déle než u mladších lidí, kteří tam ještě tolik uloženo nemají.
Moderní a jinak chytří
Závěr německého výzkumu je jen jedním z mnoha, které se pokoušejí přijít lidskému mozku na kloub. Stále je totiž dost neprobádaným místem, paměť nevyjímaje. „Fascinující je, jak je mozek každého z nás originální. Sice víme, kde jsou centra paměti, ale je tam mnoho nuancí,“ říká neurochirurg Martin Hampl z Fakultní nemocnice Olomouc, který je členem spolku Akademie trénování paměti.
Některé věci máme naopak společné. Pokud mozek necháme zahálet, může se s přibývajícím věkem jeho funkčnost zásadně zhoršovat. A neplatí, že mladších ročníků se to netýká. Vývoj mozku je ukončen zhruba kolem 25. roku života, to je také věk, kdy je namístě začít s tréninkem paměti. Tím si totiž každý buduje jakousi kognitivní „rezervu“ na další část života. Po pětačtyřicátém roce pak trénink začíná hrát důležitou roli, protože pomáhá proti negativním důsledkům stárnutí a také nemocím mozku, zejména pak Alzheimerově chorobě.
Manipulace s pamětí je možná. Vědci přepsali myši vzpomínky |
Faktem je, že se vyplatí vyhýbat všemu, co paměti škodí, což lze shrnout pod termín nezdravý způsob života. Jde o nadměrné pití alkoholu, užívání drog či nedostatek spánku a odpočinku, přetěžování organismu či nevhodnou stravu. Vyslovenou hrozbou pro naši paměť je stres. I ten brání v úspěšném zpracování informací, případně jejich vybavování z dlouhodobé paměti.
Život ve třetím tisíciletí ale přináší ještě něco dalšího. V současné době se vědci snaží najít odpověď na to, jaký vliv mají na paměť moderní technologie. V roce 2012 přišel německý neurovědec Manfred Spitzer s termínem „digitální demence“. Ve stejnojmenné knize předložil důkazy, že mozky dětí, které používají digitální média, nevyvíjejí duševní činnost a leniví.
“Podle Spitzera děti, které nadměrně používají počítače, tablety či chytré telefony, dosahují ve škole horších výsledků. Zhoršuje se tedy jejich paměť i další kognitivní funkce,“ shrnuje závěr knihy trenérka paměti Lenka Šnajdrová, která nabízí své služby na stránkách Mozkocvicna.cz. I ona souhlasí s tím, že digitalizace kvalitu paměti ovlivňuje. Lidé mají podle ní problémy koncentrovat se na větší bloky informací, protože si jejich mozek zvykl informace přijímat ve formě jednoduchých, jednotlivě přicházejících vět. Děti začínají být roztěkané, hůře čtou a hůře rozumí obsahu přečteného.
Alzheimera může spustit i stres. Účinný lék zatím neexistuje |
Lenka Šnajdrová ovšem upozorňuje, že reakce na knihu Digitální demence byly rozporuplné, a ona sama souhlasí s kritiky v tom, že používání moderních technologií určité schopnosti naopak rozvíjí a rozšiřuje možnosti učení. Moderní technologie se například rychle mění a vyžadují od člověka, aby se naučil nové způsoby, jak s nimi pracovat.
„Spíše než jejich škodlivostí bychom se měli zabývat mírou používání. Opět platí staré známé ‚všeho moc škodí‘. I u nás už existují mladí lidé, kteří používali počítače odmala a dnes si vydělávají na YouTube nebo zakládají úspěšné firmy, evidentně tedy nejsou hloupí,“ připomíná Šnajdrová.
Pro případ přežití
Paměti naopak zcela jistě prospívá pohyb. Na tento objev se podle Dany Steinové přišlo teprve nedávno, na počátku nového milénia. Má se za to, že pohyb je ještě důležitější faktor v prevenci demence než samotný mozkový trénink. „Pohyb zvyšuje hladinu neurotrofinů, které chrání neurony před poškozením volnými radikály, zvyšují počet spojení mezi neurony, podporují tvorbu nových kapilár v mozku a zřejmě hrají roli i v tvorbě nových neuronů z kmenových buněk,“ vysvětluje Steinová. Jenže právě pohybu máme málo.
Jak technologie mění náš mozek? Sedm způsobů hloupnutí |
Na druhou stranu ale od sebe nesmíme očekávat příliš. Mozek ve skutečnosti není nastaven na to, aby si pamatoval kvanta údajů. V průběhu evoluce se vyvinul tak, aby si dokázal poradit v případě ohrožení života. Takže se vlastně chová funkčně, když si nechce příliš mnoho pamatovat. Je si totiž vědom toho, že kdyby byl přehlcen informacemi, pak by nemusel v danou chvíli najít tu pravou, k přežití důležitou informaci.
„Příroda nás vybavila velmi omezenou kapacitou krátkodobé paměti, takže pokud si chceme spolehlivě zapamatovat to, co potřebujeme, musíme přimět mozek ke spolupráci, aby vlastně tak trochu překročil své limity nastavené matkou přírodou,“ dodává Steinová.