LN Nakolik může řídnutí vlasů poznamenat naši psychiku?
Do psychiky se ztráta vlasů vždycky nějak promítne. Ať už k ní dochází v souvislosti s onkologickým onemocněním, anebo z psychosomatických důvodů. Hodně záleží na tom, jak narcistně je člověk orientovaný. Někteří muži si s pleší připadají méně zajímaví, jiní ji zakrývají tupátkem, ale najdou se i takoví, kteří si pleš užívají.
LN Vážně si pleš užívají?
Někteří muži vědí, že zvýšená hladina mužského pohlavního hormonu testosteronu mívá na svědomí řídnutí vlasů. Udělají si z toho plus a začnou říkat, že plešatost je znakem pořádného mužského. Hodně to souvisí s mírou sebevědomí. Pokud ho má člověk už z jiných důvodů narušené, pak mu ho ztráta vlasů může ještě snížit. Jestliže jsou ale pro něj důležitější jiné kvality než bujná kštice, tak snadno se tím srazit nenechá. Plešatým mužům navíc v poslední době tak trochu nahrává i móda.
Zachraň své vlasy. Řídnoucí kštice nám dokáže ukrojit kus sebevědomí |
LN Plešatí muži jsou dnes moderní?’
Dost dlouho platilo pravidlo, že pořádný mužský musí mít bujnou kštici. Takovou jakou měli Marcello Mastroianni nebo Gérard Philippe. Pleš a tlustý zátylek naopak mívali na filmovém plátně hlavně zločinci a záporní hrdinové.
V 70. letech se ale v televizi objevil seriál o inspektoru Kojakovi, který byl holohlavý, a přesto si získal velké sympatie diváků. Podobných hrdinů postupně přibývalo. Teď už se nad holou hlavou Bruce Willise nikdo nepozastavuje, naopak je považovaný za velkého sympaťáka. Doba dnes určitě plešatým přeje víc než třeba před půl stoletím.
LN Asi ne všichni muži to ale berou s takovým nadhledem.
Muži, kteří mají k plešatosti genetické dispozice, začínají přicházet o vlasy už kolem dvacítky. Tedy v době, kdy bývají hodně zamindrákovaní a teprve hledají sami sebe. Pokud vědí, že jejich táta neměl vlasy, začnou leckdy úzkostlivě civět do zrcadla, jestli už jim někde neprosvítá pokožka.
Z plešatosti se tak pro ně snadno stane strašák. A to znamená stres. Ten přitom většinou napadne místo, které je v organismu nějak oslabené. Pokud to je trávicí soustava, vystupňují se u nich zažívací potíže.
Lidé s oslabeným egem se pak ve stresu začnou ještě víc pozorovat a pleš různě kamuflovat přehazovačkou nebo parukou. Paradoxně tím ale okolí leckdy na řídnoucí vlasy o to víc upozorní.
LN Jak se s řídnutím vlasů vyrovnávají ženy?
Hlavní rozdíl je v tom, že muži začínají ztrácet vlasy kolem dvacítky, zatímco ženy většinou až po padesátce. Tedy v době, kdy už mají vybudovaný přiměřený sebeobraz a nejsou tak zamindrákované jako dvacetiletí mladíci. Úbytek vlasů je ženám sice nepříjemný, ale dokážou ho dobře maskovat různými kloboučky nebo parukami, které jim obvykle lépe sedí než mužům.
Na rozdíl od svých mužských protějšků umějí být ale jen málokdy na holou hlavu hrdé. Jednou z mála žen, které dokázaly jít s pravdou ven, byla zpěvačka Anna K, která přiznala, že je na chemoterapii, a proto nemá vlasy. Ukázala tak ženám, které jsou v podobné situaci, že mít holou hlavu není nic společensky nepřijatelného. A díky tomu jim odpadl aspoň jeden stresor.
LN Nakolik může ztráta vlasů poznamenat partnerské vztahy?
Ženy mívají často obavy z toho, že přestanou být pro své partnery atraktivní. V dlouholetém vztahu si ve skutečnosti muž obvykle ani nepovšimne toho, že jeho žena přibrala pár kilogramů nebo že jí ubývají vlasy. Na atraktivitě jí to v jeho očích nijak neubírá. Horší je, když začne být žena kvůli tomu sama se sebou nespokojená a o to víc chce, aby jí muž ubezpečoval o tom, jak je stále žádoucí. Spíš než úbytek vlasů pak jejímu partnerovi vadí to, jak je přecitlivělá a vztahovačná.
LN Myslíte, že transplantace vlasů může lidem pozvednout sebevědomí?
Pokud má člověk schopnost prožívat sám sebe pozitivně, pak k tomu, aby se cítil lépe, žádné nastřelování vlasů nepotřebuje. Když má sebevědomí křehčí, pak mu zahuštění kštice může snad trochu pomoci. Musí ovšem počítat s tím, že transplantované vlasy vypadají už od pohledu jinak než ty skutečné. Lidé v jeho blízkém okolí navíc jen těžko uvěří, že mu nová kštice jen tak z ničeho nic vyrostla. Nejspíš jim dojde, že za ni utratil pár desítek tisíc. V budoucnosti tudy tedy podle mého cesta nepovede.
LN A kudy tedy povede?
Už dnes jsme k jinakosti tolerantnější víc než dřív. Časem se proto podle mého naučíme nedělat problém z toho, jestli někdo má nebo nemá víc vlasů. A možná jednou nastane doba, kdy i pro ženu bude přijatelné to, že je ostříhaná na ježka.
