Ať už si pod slovem duše představíme různé věci, je jisté, že psychické prožívání ovlivňuje tělo člověka. A není divu.
„Nejnemocnější skupinou obyvatelstva jsou vysokoškoláci na začátku zkouškového období, kdy jim kolabuje imunitní systém. Proč? Vždyť imunitní systém jsou jen mašinky, co jezdí v těle, a hledají škodlivé bakterie! Ano, ale stres tohle všechno ovlivňuje,“ říká biolog a kněz Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Nemoc není trest
„Ve Starém zákoně byla běžná představa, že nemoc je následkem nějakého hříchu. A ještě v Novém zákoně se apoštolové ve scéně se slepcem ptají Krista, kdo zhřešil, on anebo jeho rodiče, že se narodil slepý. Ježíš musí pracně vysvětlovat, že takto to nefunguje. Ale i ve Starém zákoně je příběh, který tuto představu nemoci jako důsledku hříchu vyhazuje do povětří: Job neudělal nic zlého, a přesto přichází o majetek a pak i o zdraví. Knihu můžeme chápat jako protest proti představě nemoci jako trestu za hříchy,“ vysvětluje Marek Vácha.
Klíč k léčbě není jen v hlavě
Občas je slyšet názor, že klíč k léčbě je ukryt v hlavě. S ní se dá vše zvládnout. „Existuje spousta nemocí, které mají nulovou souvislost s tím, jak člověk žije a co cítí. Ano, pokud selže ta naše západní medicína, selže tento postup a jiný také a my vlastně přesně nevíme, co pacientovi je, můžeme začít uvažovat o psychosomatice. Ale módní zkratky, že všechno je v hlavě, jsou šarlatánstvím, ničím jiným,“ zdůrazňuje Marek Vácha.
Říká ale, že hlava, vzdělání, intelekt a vůle nám může s trápením a chorobami pomoci. Podle něj psychika tisícerým způsobem ovlivňuje tělo a tělo zase psychiku, jak vědí všichni sportovci.
Spousta neznámého
Z dějin jsou známa nepochopitelná vyléčení nevyléčitelných nemocí. Není to jen proto, že vlastně moc nevíme, jak nám psýché funguje?
„Medicína není fyzika. I když zůstaneme jen v té úzké oblasti měřitelna, spoustu věcí ještě nevíme. Dobře, zvládli jsme třeba biochemii svalového stahu, tam už opravdu dramatické objevy nečekám. Na druhé straně, co se děje v mozku, netušíme ještě ani v principu. Jak přesně funguje paměť, kde se vezme příkaz, abyste zvedl ruku, když mozek jsou jen buňky, a podobně. A protože medicína není fyzika a nezabývá se částicemi, ale člověkem, tak každá léčba každého pacienta je unikátní. Jak vštěpujeme studentům, dobrý lékař léčí nemoci. Vynikající lékař léčí pacienta. To je ten základní rozdíl,“ říká Marek Vácha.
Pokora a důvěra
Dnes se ale medicína musí opírat o tvrdá a zdůvodnitelná data. „Ta tvrdá data a důkazy jsou skvělé! Díky nim máme epigenetiku a přečtené genomy kde čeho, díky nim jsme zavedli očkování a prodloužili délku lidského života. Že to není všechno, je věc druhá, ale lékaře nepodceňujme. Do výbavy moderního lékaře by se jistě hodila trocha pokory, stejně jako by nám všem pacientům naopak prospěla trocha důvěry v ta tvrdá data a v medicínu založenou na důkazech.“
Lékaři by měli mít podle Marka Váchy na své pacienty víc času, protože samotné setkání s lékařem je už kus terapie.
„Pokud to půjde, mohla by nastat určitá renesance,rodinných‘ lékařů, kteří jsou obeznámeni se situací v rodině, znají pacienta jménem a znají i jeho kontext. To nelze dost docenit, protože zdraví je celek, anglické health, zdraví, souvisí s whole, celek, a s holy, svatý. Francouzsky je sain zdravý a saint svatý. Španělsky podobně. Pokud jsme na něco přišli, tak na to, že nelze být zdravý v rozbitém těle, v rozbité rodině, v rozbité společnosti a v rozbité přírodě,“ uzavírá Marek Vácha.
