Osmadvacetiletá Jana ze severních Čech má vysokoškolský titul a z nabídek zaměstnání si může vybírat. Víc než výše platu ji však zajímá, s kolika lidmi se bude muset denně stýkat. V předchozích zaměstnáních vždy po roce nedostala novou smlouvu, nezvládala totiž stres. Její první pracovní zkušenost ji psychicky poznamenala natolik, že ze sebevědomé mladé dívky je ustrašená hromádka s podlomeným zdravím.
„V první práci jsme se lidsky nesešly se šéfovou. Z vysněné práce se stal horor, každá věc, kterou jsem udělala, byla údajně špatně. Chodila jsem do práce vystrašená, domů s pláčem. Partner denně poslouchal mé výlevy, snažil se mě podržet. Po několika měsících jsem omarodila. Špatně se mi dýchalo a vyklubal se z toho zápal plic,“ vypráví Jana.
Tipy na úspěšnou prevenci stresu v zaměstnání
|
Její zdraví se nezlepšovalo, až se doktor začal zajímat o její psychický stav. Uhodil hřebíček na hlavičku. Neutěšený psychický stav ovlivnil i ten fyzický, což vedlo k neschopence. Podle odborníků, kteří se duševnímu zdraví věnují, není tento případ neobvyklý.
Deprese v práci zhoršují celkové zdraví
„V jednom z našich výzkumů jsme ukázali, že lidé s depresemi či úzkostmi mají oproti jiným lidem mnohem vyšší výskyt bolesti, vyššího krevního tlaku a cukrovky. Všichni také víme ze zkušenosti vlastní nebo našich blízkých, že chronický stres zhoršuje naše fyzické zdraví,může vést například k různým kožním onemocněním,“ vysvětluje Petr Winkler, vedoucí výzkumného programu sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví.
Stigma brzdí léčbu
Po vyléčení fyzických problémů si Jana našla novou práci. Pochvalovala si nový kolektiv, jenže první stresová situace, se kterou se zdravý člověk běžně vyrovná, s ní opět zatřásla. „Už mi nevěřili ani doma. Že prý jsem si vymýšlela už před rokem a špatná budu já. Nakonec tomu věřím, že je to jen mnou,“ říká Jana.
Po dvou týdnech neschopenky kvůli dýchacím potížím si v práci vyslechla, ať si vybere dovolenou, že s ní nadále nepočítají. Do toho se jí rozpadl vztah. „Jediné, co jsem chtěla, bylo mít fajn práci, fakt jsem se snažila. Teď nemám nic. Začínám znovu, ale nejprve se musím dát dohromady psychicky,“ je si vědoma mladá inženýrka. Navštěvuje psychologa, koučku, zkusila i kineziologii. K psychiatrovi jít nechce, bojí se, že by se to o ní mohl někdo dozvědět a práci v oboru, ve kterém se všichni znají, už nezíská.
Současná společnost i přes svoji vyspělost totiž psychické selhání považuje za něco nenormálního. Přetrvává názor, že přiznat duševní nemoc znamená konec na společenské i pracovní úrovni. I proto Jana nechce zveřejnit celé jméno ani město, kde žije. Tolik se bojí nepochopení. Přitom lidí se stejnými neduhy je mnoho.
„Naše předchozí výzkumy potvrdily, že pouze 19,6 procenta lidí v Česku by bylo ochotných mít za spolupracovníka člověka s duševním onemocněním. Například ve Velké Británii je toto číslo výrazně vyšší – 68 procent,“ upozorňuje Petr Winkler.
Přitom z dalších čísel je patrné, že řada z lidí se s takovými nemocnými na pracovišti potkává. „Podle dat správy sociálního zabezpečení bylo v Česku jen v prvním pololetí roku 2017 ukončeno 22 648 případů dočasné pracovní neschopnosti pro duševní nemoci, které celkově zahrnovaly téměř dva miliony prostonaných dní,“ vypočítává Lucie Kondrátová z Národního ústavu duševního zdraví a dodává, že celkový reálný počet dní v neschopnosti z důvodu duševní nemoci je však vyšší, protože zaměstnanci nechtějí přiznat duševní problémy před zaměstnavatelem.
Stres nesvědčí ekonomice
Přitom právě zaměstnavatel potřebuje, aby jeho zaměstnanci byli v pořádku psychicky i fyzicky. Lidé s duševní nemocí jsou méně produktivní, mají častěji problémy s koncentrací a se schopností se rozhodovat. Pokud navíc svůj stav neřeší, mohou skončit v invalidním důchodu.
I zde jsou čísla neúprosná. Podle dřívější studie Miroslavy Janouškové a dalších odborníků z Národního ústavu duševního zdraví se duševní onemocnění ročně podílejí na celkovém počtu nově přiznaných invalidních důchodů zhruba 17 procenty a představují nejrychleji rostoucí příčinu pro udělení invalidního důchodu v ČR. Mezi lety 2001 a 2011 se podíl duševních onemocnění mezi příčinami invalidních důchodů téměř zdvojnásobil. Duševní onemocnění jsou druhou nejčastější příčinou přiznání invalidního důchodu v ČR.
Tento problém se dotýká všech vyspělých zemí, proto pro Světový den duševního zdraví, který připadá na 10. října, bylo letošním tématem vyhlášeno duševní zdraví na pracovišti. Odborníci se samozřejmě problematice nezačali věnovat až letos. Česká republika se jako člen Evropské sítě podpory zdraví na pracovišti zapojila do iniciativ zaměřených na duševní zdraví a pohodu na pracovišti v letech 2008 a 2009.
Pohoda na pracovišti
„Vyzvali jsme podniky, aby vyplnili online dotazník duševního zdraví v podniku. Výsledky přinesly informace o tom, jak vytvořit podmínky pro pohodu na pracovišti,“ podotýká Ludmila Kožená z Centra hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu. Základní pravidla nejsou složitá: zaměstnavatel má vytvořit dlouhodobý a výpočty podložený plán s očekávanými výsledky. Taktéž dopředu oznámit, jakým způsobem bude hodnotit výsledky, a na jejich základě připravit zlepšující opatření. Neméně důležité je také mezi zaměstnanci na všech pozicích informovat o problematice duševního zdraví.
„Iniciativa může vzejít i od zaměstnanců. Mohou například požádat o instruktáž v technikách zvládání stresu. Je dobré si všímat podmínek na pracovišti, které způsobují stres, upozorňovat vedení a navrhovat změny,“ dává příklady Ludmila Kožená.