Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nemocná žena potřebuje blízkost partnera, říká onkopsycholožka

Zdraví

  6:39
Žena může být krásná, i když je nemocná, říká onkopsycholožka docentka Laura Janáčková ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Rakovina (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Rakovina někdy připraví ženu o prsa. Nakolik to poznamená její psychiku?
Na začátku své nemoci bojuje žena hlavně se strachem o život a s obavami, že bude muset od základu změnit svůj životní styl. Ze zdravé ženy se ze dne na den stane pacientka závislá na lékařích a léčbě. Nemoc jí bere vše, co pro ni bylo důležité. Krásu, sílu, vnitřní energiiamožnost věnovat se intenzivně všemu stejně jako před nemocí. Pokud záchrannou operací přijde o prso, bývá ještě více zasažen pocit její ženskosti a přitažlivosti. Sebevědomí jde pak okamžitě dolů. Některé pacientky se ještě dlouhéměsíce po operaci nedokážou na sebe podívat do zrcadla, leckdy se i zlobí na lékaře, který zákrok provedl.

Jak může pacientce pomoci onkopsycholog?
Nejdřív řešíme její strachy a obavy, utrpení a bolest související s diagnózou a léčbou rakoviny. Zároveň však musíme společně znovu vybudovat její sebevědomí a sebepojetí, které zásadně ovlivňuje kvalitu prožívání života s touto nemocí. Především by si žena měla uvědomit to, že její vnitřní hodnota nespočívá v tom, jak vypadá. Když si tohle uvědomí, nachází v hloubce sebe novou sílu bojovat s nemocí. Mám na to svoji vlastní metodu, kterou používám už léta.

V čem tato metoda spočívá?
Na začátku každou ženu požádám, ať mi řekne, co si myslí, že je na ní fyzicky krásné. Pak se učí, jak by mohla své přednosti podtrhnout, upozornit na ně a tím odvést pozornost od pomyslných nedostatků v atraktivitě. Někdy už i zdánlivé maličkosti, zvýrazněné rty nebo hezky uvázaný šátek, vyvolají pozitivní reakce okolí. Díky tomu si žena uvědomí, že může být vnímána jako krásná, i když je nemocná. A tenhle pocit jí pomůže odrazit se ode dna.

A co následuje pak?
Když máme tohle za sebou, začneme pracovat na její duši. Obvykle se pacientek ptám, čeho si na sobě váží. Poměrně často se mi při tom stává, že jen těžko hledají slova. Jejich vnitřní hodnoty se jim totiž zdají samozřejmé. Je třeba, aby se naučily přijmout, že jejich lidská cena je v lásce, dobrotě, laskavosti a dalších vlastnostech a dovednostech, za které je má okolí rádo, váží si jich a pro něž je potřebuje. Teprve pak si žena uvědomí, že se nemusí trápit obavami a strachy z opuštění, samoty či z toho, aby ostatním nebyla na obtíž.

Mnohdy mají ale tyto ženy problém už s tím, říct o své nemoci rodině. Jak takové sdělení správně načasovat?
Hned na začátku by měla žena celé rodině sdělit, co se s ní děje, i když je to velmi těžké. Netajit nic ani před dětmi a vhodnými slovy jim vysvětlit, proč je najednou tak často unavená a vyčerpaná. I malé dítě totiž vycítí, že se v rodině děje něco neobvyklého, a pokud si to nedokáže vysvětlit, zbytečně se trápí třeba tím, jestli ho má maminka pořád ještě ráda, když už si s ním nehraje tak často jako dřív.

Jak často v průběhu nemoci muži opouštějí své partnerky?
Na začátku se obvykle muži snaží svou partnerku podporovat, ale často pořádně nevědí jak. Komunikační problémy vedou k pocitu oboustranné samoty. Ženy jsou v té hrůze ponechány samy a muži jsou sami se svými strachy o ni a o další život. Důsledkem bývá opuštění. Někdy svou vinu na nekomunikaci nese i žena, která se snaží svého partnera chránit, neříká mu, jak se cítí a na co myslí. Muž ji zase zbytečně nechce „obtěžovat“ otázkami a jedná s ní, jako kdyby měla chřipku, která za pár dní přejde. Myslí si, že tím dělá pro ženu to nejlepší, ale ona přitom potřebuje daleko víc.

Co to podle vás je?
Žena potřebuje předevšímporozumění, blízkost a doteky. Cítit, že se muž o ni zajímá a má ji rád. Výzkumy opakovaně potvrzují, že se porozumění vytrácí hlavně ve vztazích, kde nejsou pacientky zvyklé o svých emocích mluvit. Jestliže se stane něco opičce, ostatní se kolem ní semknou a starají se o ni. My lidé jsme ale v takových situacích velmi zvláštní. Když se dozvíme vážnou diagnózu, mnohdy se uzavřeme do sebe a ostatní odstrkujeme, bojíme se s nimi komunikovat a říct si o pomoc. Právě nedostatečná komunikace bývá přitom příčinou řady partnerských a sexuálních problémů.

Kdy by měla tedy žena navštívit onkopsychologa?
Nejlepší je, když přijde hned poté, kdy se dozví diagnózu. Onkopsycholog jí může pomoci účinně bojovat s jejími obavami a strachy, vést ji nelehkou cestou nemoci a její léčby a podporovat v ní bojovníka o její vlastní život. Pomáhat nejen jí, ale též jejím blízkým a dětem. Jako první pomoc pro nemocné rakovinou jsem napsala i knihu Život je boj – praktický průvodce rakovinou pro nemocné a jejich blízké, která je plná návodů, metod a praktických rad, jak to vše zvládnout.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!