Jan Vítek z Královéhradecka se chystal na zákrok v oblasti plotének. Bohužel marně. „Operaci na neurochirurgii mi odložili podruhé,“ říká šedesátiletý inženýr stavař. Původně ji měl absolvovat už loni začátkem podzimu. Jeho operatér se však nakazil covidem. Druhý termín dostal v nemocnici v půli ledna. Zase nevyšel. „Bolest přebíjím prášky, neumírám, ale jsem omezen v práci, a hlavně jsem už byl na zákrok psychicky připraven,“ připouští, že hůř je duši než tělu.
Onkologie jede na plno
Situace kolem plánovaných operací je složitá; před koncem loňského roku se jejich počty pouze omezovaly (individuálně podle obsazenosti a personálního oslabení jednotlivých nemocnic), nyní jsou vládním příkazem zcela zastaveny.
Mezi personálem slánské nemocnice se agresivně šíří britská mutace viru. Její výskyt potvrdila laboratoř |
„Byla jsem na biopsii prsu, sledují mne tři roky, od doby, kdy jsem v něm měla nezhoubný nádor. Teď se lékařům něco nelíbí, mám obavy, abych v téhle době nemusela na zákrok. Snad by mě ale nenechali čekat?“ přiznává obavu padesátiletá učitelka Jitka Čelikovská před specializovanou onkologickou ordinací v Praze 4.
Důvod není lichý… Před dvěma a půl měsíci jihočeské nemocnice, ale i ta krajská v Liberci, ústy svých zástupců upozornily, že musí – hlavně pro vytíženost pacienty s covidem-19 – omezit i onkologické zákroky.
Dnes sice liberecké Komplexní onko-centrum pokračuje v plné šíři s akutní péčí pro své pacienty (ozařování a systémová terapie), dispenzární ambulancí (sledování onkologických pacientů pro případný návrat onemocnění, pozn. red.), konziliární činností či kontrolou v běžném provozu a plném rozsahu, ale situace se může rychle měnit.
Nejen zubní odvaha
„V první koronavirové vlně jsem zaznamenala úbytek pacientů. Lidé měli ze stomatologických – byť běžných – zákroků obavy, odkládali je a čekali i s bolestí doma, co bude,“ říká MDDr. Eliška Pajerová. Nyní? „Dnes mám ordinaci opět plnou a jen tak tak stíhám ošetřit všechny klienty. Lidé si zvykli chodit k lékaři s rouškou a chovají se opatrně,“ míní pražská zubařka.
„Já zásahy prováděla s lékařským štítem na obličeji a v hygienických rukavicích vždy, pro mne se tolik nezměnilo. Jistě, jsem obezřetná, nicméně tato práce má své postupy, principy, které nelze moc měnit… Pacient prostě musí otevřít ústa!“ dodává MDDr. Pajerová.
S tím souhlasí řada stomatologů a zubních hygienistů, kteří podobně jako ona pro obavy z pandemie ordinaci nezavřeli. Mimochodem, zákroky u zubařů bylo i v minulosti dobrým zvykem odložit v případě nachlazení, onemocnění chřipkou, nebo i rýmou.
Obdobně se situaci přizpůsobila většina praktických lékařů a pediatrů, kteří sami vyzývají klienty, aby se nebáli k nim s potížemi chodit. I dětské očkování (povinné i nepovinné) dál probíhá bez omezení.
„S mladším synem jdu zítra na třetí – poslední – protimeningokové očkování. Žádný problém s tím naše berounská pediatrička nemá,“ připouští Klára, třicetiletá matka. Jen doplňuje, že ona i syn mají ovšem negativní test na covid.
Přijďte, čert nikdy nespí!
Lékaři apelují na rozum a soudnost všech, kdo vstupují do ordinací vědomě s prkotinou, neodsuzují však nikoho, kdo se dnes víc pozoruje. „Pacienti chodí tak, jak chodili. Ti, kteří i dříve přišli s prkotinami, přijdou i nyní. Ti úzkostnější častěji volají a svůj stav konzultují. Je to individuální,“ přibližuje prof. MUDr. Miroslav Souček, přednosta II. interní Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Někteří lidé v pandemii nechtějí obtěžovat, na druhé straně jsou ti, kteří žádají opakované vyšetření, zda již nemají pozitivní test na covid. „Nejvíce máme dotazů na možnost očkování, a zde je třeba, aby pacienti dostali jasnou odpověď, kdy a kde budou očkováni. Ta nejistota je asi největší trauma,“ míní důrazně profesor, garant projektu Srdce v hlavě.
Osmapadesátiletá Marie Kliková z Prahy-západ čeká na urologický operační zákrok (odstranění cysty), který se má odehrát v únoru. „Mířím do FN v Praze Motole, ale se vším mi radí můj praktický lékař. Ordinuje bez obav a dokáže v této době, kdy se situace mění po dnech, pomoci též s předoperačním vyšetřením,“ chválí řevnického doktora. Trpělivostí se neobrnil jen on.
„Často pacienti volají, zda mají přijít na kontrolu, či ne. Všem doporučuji, máte-li potíže, přijďte. Pokud potíže nemáte a obáváte se nákazy covidem, pošleme vám na léky e-recept a domluvíme se na další termín kontroly,“ popisuje momentální postupy praktiků profesor Souček.
Mít srdce v hlavě
Jak jsou na tom v období pandemie kardiaci či pacienti léčení s některým typem rakoviny? „Je maximální snaha, aby se snížení ‚běžné‘ kapacity lůžkové i prohloubení nedostatku personálu nedotklo akutní péče. A to se (může být regionální odchylka) dle mého daří maximálně,“ tvrdí prof. MUDr. Richard Češka z 1. LF UK v Praze.
Připouští, že odložitelné výkony i neakutní péče byly a jsou omezeny z důvodů faktických i administrativních. „Za současné situace je to pochopitelné. Ale jisté výkony, zákroky a kontroly, včetně kontrol kardiostimulátorů, se konají, jak je plánováno. Případně je nějaký výkon posunut, je-li to možné, vhodné a pacienta odklad třeba o měsíc neohrozí. Zde sehrává významnou roli distanční péče, telemedicína,“ ujišťuje profesor Češka.
Druhou stranou mince je, že ne všichni „kardiaci“ ctí vážnost své nemoci. „Nejdůležitější je, má-li pacient ‚srdce v hlavě‘, tedy zda o svém srdečním či cévním onemocnění uvažuje. Pak je důležité, zdali je jeho stav dlouhodobě stabilizován, nebo se objevují příznaky či signály zhoršování. Kdo zná své onemocnění, může svůj stav konzultovat distančně (e-mail, sociální sítě, telefon) a radit se s lékařem. Chroničtí pacienti vesměs chápou i nutnost pravidelných kontrol,“ dodává MUDr. Češka.
Horší je to s těmi, kteří mají „jen“ vysoký cholesterol a tlak. „Ony nemoci nebolí a nemocní pak vynechají kontrolu, ale co hůř, přestanou užívat medikaci, která jim třeba došla. Deklarovaná ‚obava z koronaviru‘ je tu spíš omluvenkou ne plně odpovědného přístupu,“ uzavírá odborník na srdce.
